pokračování = 2. část článku "Jak jsem vstal z mrtvých"


Poznámka:


od 21.3.2011 nemohu uložit na svůj blog ani část pokračování, neb je mi vypínáno připojení, případně se dostanu až do svého blogu, přenesu článek a nechám jej uložit ale místo uložení jsem vypnut z připojení a po zjišťování problému jsem informován, že se nemohu připojit k serveru hostitele!!! Takže zkouším po částech a nepíši dále. Smrt okupantům!!!


Bohužel i tak se mi text zobrazuje jinak, nežli mám kompozičně zapsán a nejde mi to vymazat.

 


Japonská tragédie těchto dní ve mne cosi hnula, neb jsem si uvědomil určité souvislosti s tím co se odehrávalo po mé smrti a dějem který v Japonsku nastal. Jeví se mi tedy nutné přemoci svoji nechuť k psaní čehosi, co už bylo zapsáno a někdo Vám to sprostě ukradl! Souvislost = tehdy to bylo tragické zemětřesení v Arménii v SSSR za mého popsaného "domácího vězení". Po mém vstupu zpět do života po podivném "domácím vězení", jsem se po popsaných prožitcích snažil, dle svých momentálních možností, také alespoň svojí troškou přispět na pomoc lidem v Arméni, později již "movitější" více na Jugoslávii a nyní čekám na mzdu za minulý měsíc, abych také přispěl svých 500,-Kč tedy i Japonsku. Po přečtení části příběhu kapitoly nadepsané "Domácí vězeň a dálkový výslech" mohou bystří čtenáři pochopit onu souvislost, zvažovat realističtěji o tom, zda zprávy v médiích o nových typech boje s nepřítelem za pomoci ovládání přírodních sil (skrze např. zemřelé zvedané zpět do života) jsou jen blábolem fantastů, či strašácké propagandy, či zda by se přiklonili k pořekadlu, že "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu", ke kterému se přikláním v tomto případě já.


Poznámka: mzdu za únor jsem dostal poněkud pozdě a zaslanou si ji vyzvedl 1.4.2011 na své poště a hned jsem také dodržel svůj slib a poslal 500,-Kč na Japonsko a potvrzení s číslem účtu je ofocené v obrázcích, byť si to dělá co chce a je to kdesi uprostřed - příšerné!!!


 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxdnes, 5.8.2016 ve 12:58  doplňuji = přenáším sem text první části článku, který mnozí pravděpodobně nenalezli v mém chaotickém uspořádání blogu, ale to je jen následek boje o svoji skutečnou svobodu od sil působích před i po zmrtvýchvstání za využívání zákona protikladů =býval jsem velmi pořádný a takovýto chaos i na blogu bych dříve neměl.

Činním tak z prostého důvodu, že na počitadle druhé části článku je údaj návštěvnosti přes 52 tisíc, kdežto u první části  jen do 3 tisíc. K znovupokusům o zapsání třetí části jsem se již velmi dlouho nedostal, ale nedávno mne opět vymázli=ukradli jinou moji písemnou aktivitu přes internet, takže skutečně si mne hlídají a cenzurují a zabavují případné ohlasy  i nadále.

                                                                       1. část článku                                                                                                                        

16:49 5.4.2008 sobota Jak jsem vstal z mrtvých ----------------------------- Stalo se to jednu srpnovou středu roku 1988. Na středy jsem se těšil vždy celý týden. Večer, po práci, jsem totiž chodil na Klárov do Domu kultury a těla na cvičení turistického oddílu TJ Slavia hum. fak. UK, kde jsem byl hostujícím členem od roku 1980 (zlanařil mne tam jeden tehdejší student právnické fakulty UK a já rád zůstal). Cvičení bylo od 20,00hod. a začínalo společnou rozcvičkou, poté jsme my chlapi hrávali sálový fotbálek víceméně bez omezujících pravidel a sudích, kdo měl zájem o plavání v malém bazénu v suterénu budovy,tak mohl, jinak tam končila většina těch, kteří nebyli "nominováni" do závěrečné sportovní akce - zápase v odbíjené. Dvě hodiny sportovního zápolení nám ubíhaly jako mladé roky starci, v duchu článku St. Balíka do Lidové demokracie "Rekreačně" a tak nebylo divu, že následovala další, kulturně-společenská akce, dobrovolný sraz u zamluveného stolu v hostinci "U sv. Tomáše". link Sportem omezovaná konverzace se nyní mohla rozproudit a také lékaři doporučené doplňování tekutin zde mělo solidní argument pro zvýšenou konzumaci černého branického piva nežli jeden půllitr. Čerň lahodného moku, způsobovaná technologií výroby přibarvováním tzv. kulérem, to jest karamelem, dávala nasládlou chuť, doplňovala vysportované kalorie a chutnala i oddílovým kolegyním, jak bylo zjevno. Tak nasládle chutnal v dobrém kolektivu i oddílový život, plný doplňkových sportovních akcí po celý rok - v létě vodáctví, v zimě lyžování, včetně akcí s dětmi. Bylo tedy stále o čem hovořit, pokud se nepřetřásaly otázky politické, pracovní, legrácky atp. Oddíl se vyznačoval velkou promněnlivostí členů za ty roky, neb dostudovaní se vraceli do rodných končin a noví je následovali. Vzal jsem to na vědomí a tak mne nepřekvapilo, že této jedné osudové středy, když se blížila již zavírací hodina v 22,OOhod. .......další pokračování pravdivého příběhu příště. Dnes, v neděli 6.dubna 2008 jsem zapsal a doplnil text na tři stránky děje a byl mi zcizen s tím , že jsem se nepřihlásil, což je nesmysl, neb jako nepřihlášený bych nemohl měnit text a dopisovat jej. Ponechám tedy na delší čas toto nedopsané.Někdo se buďto chce chlubit cizím peřím, nebo je jen státem nepotrestaný zločinec -zatím, tedy. Třeba okupanti internetu a lidstva vůbec vymřou. Dalibor


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

Jen na okraj dodávám,že můj blog je neustále bez mého souhlasu používán k reklamě!!! Ujišťuji Vás, že z toho nemám žádný příjem, a můj jediný příjem je plat dělníka za poctivou práci okolo cca 8000,- slovy osmitisícKč. Dalibor Zvolský





Úvod k další části příběhu:


Další část mého pravdivého příběhu trochu připomíná děj hlavního hrdiny knihy Svatopluka Čecha: "Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století". Pražský maloměšťák, pan Brouček, se ze své opilosti, po návštěvě pražské vinárny na Hradčanech zvané Vikárka, probral rovněž na pražské půdě, možná i vydlážděné, avšak o několik staletí dříve, v bouřlivé době husitské. Osoba pana Broučka však v mém ději jakoby se ode mne, převtělovala do dalších osob a tím volně pokračovala ve svém literárním ději, v nově se opakujícím procitnutím pana Broučka, tentokráte však do své budoucnosti. V obou dějových případech však pan Brouček není takový znalec historie a nějakých dějinných souvislostí už vůbec ne, aby se mohl držet této nápovědy a je odkázán jen a jen na svůj charakter. Některé postavy typu Brouček a jejich měnící se charakter a děje jsou našemu národu natolik známé, že si je mohu dovolit i naznačit a nemusím již vypisovat děj, neb si jej lze domysleti. Na Vás je však, zda se porozhlédněnte sami okolo sebe. Ponechám již na Vás, zda není naše společnost přebroučkována. Pan Brouček, tedy v mé osobě, začíná mojí návštěvou baru Rubín, nalézající se v podhradí Hradčan a vrcholí následným procitnutím na tramvajových kolejích a dlažbě na jiném místě, tedy na Nám. Míru v Praze 2. Možná se ptáte: "A kde je ta doba husitská a revoluce?" Symboliku čehosi dějině se opakujícího si však mnozí ani neuvědomovali v mnohem zjevnějších příkladech, nežli je třeba symbolika husitství a její revoluce a i zrada. Především zrada ideálu PRAVDY jako vrcholu o který se nepřetržitě bojuje, bez kterého není lidské svobody, poznání a nemá smyslu žít, tak statečně obhájeného Mistrem Janem Husem již roku 1415!!! Doplňuji tedy onu mezeru společenské osvěty touto svojí troškou do mlýna, jak se u nás lidově říká. Řekněme, že skrytá revoluce, ale i její kontrarevoluce, pokračovala od dob husitských, přes národní obrození, vznik první republiky a ve vkříšených husitských vojscích = legiích až k odboji proti fašismu. Další kapitolou byl postup k národní cestě ČSR k socialismu.Vzápětí od SSSR zakázané. To vede až k boji proti do ČSR dovezené totalitě, zločinu a bezpráví a jejímu stálému oživování z východu, což pokračuje dodnes!!! Nová husitská armáda po r. 1945 se nám dělila díky SSSR na umírněnou a revoluční a převrácené Lipany probíhaly již pod taktovkou metod papeženců, tentokráte z východu = SSSR!!! Zejména mám na mysli roky 1967-68, až po studentskou demonstraci na Národní třídě. Následuje tzv. Sametová revoluce v roce 1989. Že revoluce měla doby svého temna o tom není pochyb. Doba pobělohorská, vpád okupačních vojsk pod vedením rudých papeženců=dodnes kontrarevolučních pohrobků SSSR a jejich vazalů. Nám zjevně v r. 1968 do ČSSR, až po rozdávání a rozprodávání majetku "husitské komunity" a vpád cizáků na naše území urvat si co se dá a ještě porobit tuto zem až po budoucí kolonializaci a jistou národní genocidu. Hitlerové se nerodí jen na západě, ale i na východě. Slova mají jiná, ale cíle totožné.


Ale zpět k tématu. Skrytá revoluce tedy také jakoby přenesla moji osobu ze stavu procitnutí až do bouřlivých pražských revolučních dní. Lid ČSSR, pod tehdejším státním znakem Českého lva se Slovenským dvojramenným křížem je umístěn na h u s i t s k é pavéze, aby dokumentoval, že naše socialistická společnost měla hluboké kořeny sahající až k načas realizovanému d o b r o v o l n é m u komunismu ve stavu válečném, ve městě Tábor v 15. století. A toto v duchu, paměťní deskou zachovalých slov, jediného našeho vskutku svobodného presidenta, nepokořeného vazalstvím od žádné cizí země, tedy Tomáše G. Masaryka, který při oslavách dne 21.7.1918 v tomto městě pravil: "Tábor pro nás jest program a tomu programu zůstaneme věrni". Tedy jeho česká cesta, za použití demokratických metod, měla směřovat ke stejnému cíly = spravedlivé lidské společnosti vyššího řádu, než ty které jí předcházely. Cesty ke stejnému cíly však mohou být různé a navíc cíl může být mnohdy lidským přičiněním zdegenerován, pokřiven, očerněn až zavržen, nemluvě o jeho nepochopení. Viz obdivovatel T.G. Masaryka - Václav Havel. Ač sám dramaturg, tedy vzdělán, stal se jako mnozí nevědomým hercem v dramaturgii jakoby opsané z "příběhů pana Broučka", tedy podle zcela nadepsané (či komusi podepsané?) hlavní osnovy někým jiným, s možností dotváření děje v rámci povolených mantinelů. A mne tím počal připomínat pokračující děj role pana Broučka, tentokráte v epoše končícího 19. století s možná až shodným, proměnlivým povahovým rysem hlavního hrdiny. Maloměšťák Brouček myslel zbaběle především na sebe ač proklamoval ideály husitské revoluce či kontrarevoluce, vždy však podle jemu výhodného východiska ze zapeklité situace. Byl ochoten křičet ať pravda a láska zvítězí, ale nebyl ochoten jít do střetu za naplnění této idei.


A tak jsem i já, jako masy ostatních, prožíval posmrtně sametový kvas lidu v pražských ulicích, uvědomujíce si, že ze západu i poté z východu historicky okradený lid ČSSR se chce svojí většinou vrátit do minulosti, minulosti nepokořené vazalstvím, která by se měla stát jeho budoucností. Úloha osobnosti (-tí) v dějinách i zde hrála svojí nezastupitelnou roli. Čas brzy ukázal, že takovou pravdivou, morálně i jinak pevnou a jasnozřivě myslící vůdčí osobnost od dob masarykových, bude náš lid jen těžko nalézat. T.G. Masaryk, naši čeští obrozenečtí velikáni, zejména Palacký a další, totiž hledali až nalezli svůj morální vzor v osobnosti sice domácí, z 15. století, přesto vskutku nadčasové a světové, tedy v Mistru Janu Husovi. Sama o sobě se zároveň vyznačovali co možná největší jednotou mysli slov a činů, myšlením ku prospěchu celku a tím zpětně poté i k sobě, osobní statečností a skromností, značným duchovním potenciálem a především správnou vizí cíle pro národ i lidstvo.


Nehledali tedy např. u osobností uměle k nám dovážených a vnucovaných našemu národu (děje se dodnes z východu) i přes jejich např. morální vady= touhy po slávě a moci a majetku, nízkému ideově-filosof. cítění k realitě vyvíjejícího se světa, zejména vzhledem ke smyslu života jedince a lidstva, o slaboších a mluvcích ani nemluvě. Touha po rasové, národní a osobní výjimečnosti až nadřazenosti je také kletbou sama o sobě.


A tak epochy v jednotlivých světech, zapřičiněné "výlety zmrtvýchvstání" či jen probuzením, jako u pana Broučka po zvýšené konzumaci alkoholu atp., mohou převést značnou část lidstva vzad nebo vpřed v relativitě pojmu tak značné, že miliardy lidí mohou být stále a znovu okrádány o něco co již dávno měly, či měly mít, za co cedily krev jejich předkové, aby se generace jejich dětí měly lépe................Veličina času tak roky a staletí plynula plynule, jen lidstvo - v opratích nepoznaných či dosud neosvojených zákonů a nového poznání, ve skocích hledalo, nalézalo a ztrácelo a stále hledá, co již bylo mnohými nalezeno = smysl bludiště lidstva a správnou cestu z něj.....


-----------------------------------------------------


 


 


 


Před procitnutím


Psal se tedy jeden středeční den srpna roku 1988. Ten den bylo nádherné srpnové počasí, které nezkalené mračny pokračovalo i skrze celou noc až do dalších dní. Účast členů turistického oddílu Humanity však přesto vykazovala značnou účast a dávala dobrý předpoklad pro završení tréninku v prostorách hostince "U sv. Tomáše", který sousedil s objektem Valdštejnské zahrady v Praze 1. Jak jsem již předeslal dříve, členství v oddíle bylo různorodé jak po stránce profesní u těch co již byli absolventy PF UK, tak hostujícími členy, ale také po stránce své názorové a politické orientace.


------------------------


Dále následuje část, kterou si již nepamatuji obsahově, abych mohl pravdivě dokumentovat onen večer po skončení tréninku, např. u piva. Tak používám skutečných událostí i z jiných dní u piva, aby dokreslovaly atmosféru, jaká mezi námi panovala. Uvozuji tuto část dvěma křížky. Potom už je zase autentická část tak jak si ji ještě pamatuji. Přestože si již nepamatuji co jsem vše napsal původně do mne z blogu zcizeného textu, tak se budu snažit některé události ještě více rozvést o to, co si pamatuji, že jsem nenapsal i když to nebude vyčerpávající popis. Základní podstata dějových důležitých fakt tedy bude zachována + "bonusy" a tedy by jste neměli o nic přijít, co Vám zloději zcizili. Že některá témata a články více zajímají veřejnost je zřejmé i z toho, že v jednom případě u jednoho článku mám, i přes nespolehlivost těchto zařízení, na počitadle již přes osm tisíc čtenářů k tomuto měsíci (doplňuji k 23.3.2011 - přes 9.tisíc). Věřím, že budete spokojeni...................a kdoví, jestli se Vám to jednou nebude hodit. Minimálně však již po přečtení bude Váš mozek obohacen o nové možnosti pohledu na zpracování některých informací, poté viděných i jinak! A to je ten největší smysl mého snažení.....


------------------------


xx Byl jsem tam asi jediný, kdo veřejně vyjevoval své komunistické přesvědčení což zavdávalo leckdy podnět k rýpnutí a šprýmům oponentů. Hele Dalibore, víš o tom, že Velká říjnová socialistická revoluce nebyla v říjnu ale v listopadu?, že Lenin se vlastně nejmenoval Lenin ale Uljanov?, a Stalin se vlastně jmenoval Džugašvili?.., no a takhle to mají komunisti se vším..." ha, ha, ha...dobírali si mne někteří kamarádi za bujarého veselí u piva. Vracel jsem slovní smeč argumenty, že nejsilnější musí být model komunismu, když takový bordel jako za socialismu -viz malá produktivita, zastarání základních prostředků atd. ho dosud nepoložil, zatímco kapitalismus by už dávno zkrachoval. Kromě Jardy nikdo netepal ani občas do mé slabiny, užívat si sexu a tak jeho žďouchanec "Tak co je lepší... křidýlko nebo stehýnko?" parafrázující na francouzskou komedii s Louis de Funésem v hlavní roli

, zůstávala bez větší odezvy. Jen osud a možná i Pepa a zasvěcení věděli, že mi osud všechny hříchy už spočítal. V klidu s námi mohl popíjet i Miloš, tehdy zaměstnaný u StB, což nám však v oddíle řekl, takže jsme ho brali jako fér člena a bavili se i před ním zcela bez nějakých zábran i o politických věcech. Nevím o žádném případu, že by toho bylo jím zneužito a řekl bych, že spíše bych to čekal od jiných cizích hostů pobývajících s námi v pohostinských prostorách nežli od něj. Čas od času někdo zverboval ještě skupinku na prodloužení zábavy, což nebyl problém v blízkém okolí pražského Malostranského náměstí. Zavírací hodina v 22,00hod se tehdy již blížila a pokud si to dobře pamatuji tak pokus o prodlouženou navrhoval Pepa.xx


Kupodivu se tehdy všichni omluvili z této akce a Pepovo zájem se upnul k mé osobě. Navržen byl bar umístěný v suterénním divadélku Rubín, které bylo zaštítěné organizací Socialistického svazu mládeže (SSM) a i já jsem tam rád navštěvoval některá představení, zejména ty, ve kterých účinkovali dramaturgové a herci v jedné osobě, bratři Justové. Jejich hry tepaly do socialistických slabin takovou necenzurovanou silou humoru, že jsem některá představení absolvoval i několikrát.Něco se změnilo, nebylo pochyb, neb jsme se už mohli veřejně smát i vlastním pookupačně upevňovaným systémovým chybám, přeze které nebylo možno se dostat vpřed. Bar přiléhající k divadélku slul zejména tím, že byl otevřen až do časných ranních hodin a bylo tedy možno pokračovat v dobře rozjetých přátelských sezeních a to vše ve velmi mladé a nezatížené společnosti tato místa navštěvující. Jenže mne se ten den také nikam nechtělo. A tak jsem lehce zalhal svojí výmluvu: "Já nemám peníze", netušíc, že se tato slova ještě téže noci vyplní. Mínil jsem tím tehdy tedy spíše to, že jich nemám nazbyt. Nebyli jsme spolu zase tak spřáteleni, abych mohl očekávat, že jsem celou záležitost neukončil. Jenže jsem se mýlil. "Já tě zvu!" dostalo se mi vzápětí odpovědi. Hm, jak z toho ven. Alkohol nebyl mojí slabinou závislosti, kapesným jsem finančně na tom byl osobně lépe nežli značná část mých odd. kolegů, takže tady nebyla úsporná motivace, lakota jsem také nebyl a fakt, že mne zve někdo, kdo nepatřil do okruhu běžných přátel piva, jsem nedokázal analyzovat jinak, než že by to bylo pochopeno jako odmítnutí nabízeného přátelství. Tak jsem se tedy podvolil a absolvoval jsem zcela netradičně dále středeční pozdní společenský večer ve dvou. V baru Rubínu bylo místo a Pepa objednal dva panáky vodky. Pokec nějak vázl, ale dvě vodky jsme vypili v naprosté pohodě. Pepa vstal a šel pro další i když jsem byl proti a už jsem nechtěl dále pokračovat, ale to už od baru donesl další rundu. Takže jsem upil ze skleničky a když Pepa odešel za barmanem na kus řeči, tak jsem zbylou část věnoval truhlíku s květinami. Tedy stále jsem byl v pohodě a můj krok byl i při odchodu jistý, neb ač jsem netrpěl závislostí na alkoholu tak jsem měl vyzkoušeno, že vydržím ty 2-4 černá, tuším 13ti stupňová piva v hostinci u sv. Tomáše a poté i několik skleniček tvrdého alkoholu bez naprostých problémů s motorikou chůze atp. Přibližný jednoduchý výpočet, kdy se dělí stupňovitost piva světlého číslem 4 a u černých číslem 3 a výsledek dává kolik % alkoholu obsahuje říká, že jsem mohl zkonzumovat 13:3=4,3%alkoholické pivo dejme tomu 3 půlitry a 1,5 panáka 40% vodky. Jenže, věc se vyvinula zcela jinak. Při odchodu a stoupání do prudkých schodů z baru Rubín, jsem již na posledních schodech zcela ztratil pojem co se dále odehrává. Z pozdějšího, již posmrtného mého rozhovoru s Pepou, jsem se dozvěděl, že jsme normálně vyšli na ulici, tam ke mne přijelo auto a já s lidmi co byli ve voze, jsem dobrovolně odjel. Domníval se tedy, že se dobře známe a věci již nevěnoval pozornost, ve smyslu co se mnou bude. Dodnes se domnívám, že se nejednalo o pouhý 40% alkohol, ale že koncentrace buďto musela být značně vyšší nežli 40% (a taková vodka se dá vyrobit),nebo obsahoval ještě něco o čem jsem nevěděl. To je můj subjektivní názor, který nemohu nijak dokázat. Dále už nastalo....


Procitnutí "pana Broučka"


Otevírám oči, je teplá letní noc, hvězdy nade mnou září a já nechápu jak jsem si mohl "ustlat" na dlažbě a tramvajových kolejích!!! mezi protilehlými stanicemi MHD s označením "Náměstí míru". Dochází mi, že není radno ležeti na kolejích tramvajové dopravy ať už jsem se na ně dostal jakkoliv (v budoucnu se na kolejích ocitnu ještě jednou!!!-těžce zraněn autem které do mne najelo). Zvedám se tedy k odchodu, uvědomuji si, že se muselo odehrát něco mimořádného, navíc kalhoty jsem měl důkladně pomočené.


Vnímal jsem cosi nepopsatelného v nočním ovzduší oné horké letní noci. Víte, "Nám. Míru" je na Praze 2 přirozeným spádovým centrem se svým kostelem sv. Ludmily, jehož architekt čerpal z kompozice chrámu sv. Víta na pražském hradě. Je to spádová oblast do které ústí shora dvě tepny a to dnešní ulice Korunní (tehdy Wilhema Pieka, původně ovšem Korunní) a potom Francouzská, aby se rozptýlily v postraních uličkách, či slily v proud dolů k řece pokračující tepnou zčásti pojmenované Jugoslávská a dále Ječná, nebo souběžnou Londýnskou, pokračující jako Žitná. To vše v přibližném kruhovém obchvatu, okolo citovaného kostela s parkem. Jen tramvajové koleje a MHD smí protnout zeleň parku a plnit svůj účelný koloběh na obou zastávkách s početnými cestujícími, kdy část jich mizí a objevuje se ještě z nenápadného vstupu do podzemní dráhy metra. O letních nocích chodí milenecké páry parkem či sedí na jeho četných lavičkách, stanoviště taxíků tam většinou zejí prázdnotou neb je vidět jejich shon po hlavích tepnách a noční MHD sem tam v rámci delších intervalů projíždí směrem na Francouzskou. Nevím jak dlouho jsem ležel na těch kolejích, ale mohu odhadnout jak dlouho jsem kráčel z onoho místa domů. Řekněme 20 minut. Po celou dobu od procitnutí, však okolo mne nebyla živá duše!!! Neprošel ani človíček, neprojelo auto, taxík, MHD no prostě nic. Kdybych to měl popsat jednou větou, tak bych řekl: "Vypadalo to jako po výbuchu neutronové bomby, kdy majetky zůstávají a ostaní nejen že zemře, ale zmizí a do toho světa povstane mrtvý člověk, v mém případě zavražděný a navíc okradený - zmizela mi totiž peněženka z kapsy kalhot, takže nebylo pochyb, že se někdo na tom podílel a že to není jen fata morgana. Pokud člověka mohou přehodit do souběžného, totožného, či nově vytvořeného "virtuálního" světa pak by to odpovídalo té opuštěnosti ve které jsem kráčel domů. Světla pouličních lamp svítila, domy byly na svém místě (což už přestávalo platit občas později, když mne to počalo mezi několika světy přehazovat tam a sem) a já jsem došel k bydlišti, odemkl si, vystoupal dvě poschodí, odemkl byt a připravil se na spaní. Po celou dobu nic a to slyším zejména v noci pod okny projíždějící auta, tramvaje atd. Ráno, když jsem se probudil jsem zjistil, že okolo mne kypí život hlavního města. Bylo slyšet auta, tramvaje i chodce hlasitě se bavící atd. Tuším, že jsem byl v ono údobí bez práce, takže i kdybych zmizel, tak by mne i v soc. společnosti s pracovní povinností asi nikdo nepostrádal. To se ukázalo později jako zásadní kladný faktor mé postradatelnosti v období, kdy jsem byl proti své vůli uzavřen v bytě cca skoro týden a děly se velmi zajímavé věci, až neuvěřitelné, leč důležité pro celé moje další životní období. Poté jsem také nabyl některé povýšené smyslové schopnosti, které jsem dříve neměl a o kterých se zmiňují knihy v souvislosti se schopnostmi jogínů či brahmánů po dosažení nirvány.


Toho roku 1988 probíhaly letní Olympijské hry v jihokorejském Soulu. Pro mne to má dodnes mimořádný orientační význam. To proto, že potom co nastalo, pohybu mezi nejen dvěma, ale více světy, které se navíc postupně vzhledem k sobě dostávaly do značných rozdílností v hmotě, prostoru a čase jsem potřeboval cosi jako pevný bod ve vesmíru, abych se poté mohl orientovat k několika původně stejným palnetám Země, ale zejména k přesnému určení doby svého posmrtného nechtěného "uzavření v domácím vězení". 


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Domácí vězeň a dálkový výslech


Poznámka: vzhledem k již citovaným zádrhelům, což mi nějak narušilo kontinuitu=nit, tak jsem poté dřel, ale stále to bylo mimo nadepsanou kapitolu i když z příhod poté. Bylo to tak děsivé, že jsem musel několikrát znovu přepisovat a na dovršení smůly jsem dělal posední asi korekturu, že už to zveřejním a nějak omylem jsem si to smázl. Takže psát tu hrůzu, které by jste nevěřili, že to je příběh normálního člověka (ani já bych nevěřil, ale už věřím, že se nikdo do nějakého zveřejňování nehrne), no a pak ještě vymáznutí poslední verze s tím, že alespoň jsem zachránil jen původní neopravenou část díky možnosti zápisníku a "neukládat", tak snad uvěříte, že se do toho znovu nehrnu. Takže pro všechny, co čekají na další část oznamuji, že ji pod názvem výše uvedené kapitoly zveřejním opět dále jako 3. pokračování samostatně!!!


Je to z důvodu, aby jste nemuseli pořád sem a zpět, zda jsem už něco dopsal a budete to vidět jako nový článek. Také počitadlo pak bude objektivnější. Děkuji za pochopení. Až si to budete moci přečíst, tak se mi asi nebudete divit, že se k tomu tak odhodlávám, neb to vůbec není z důvodu být zajímavý....


 


 


K datu 10.8.2011 je stav na počitadle čtenářů tohoto článku 26708

(více)
23.03.2011 14:42 | 0 komentářů | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Předsmrtné příhody

 


Příhody budou dvě a já dnes nemohu říci, která nastala dříve a která později. Možná na to časem přijdu, ale souvislost v ději mezi nimy je zajímavá.


 


Po svém zmrtvýchvstání jsem si postupně začal uvědomovat různé souvislosti, které jsem před svojí smrtí vnímal jako náhody, ale zcela jistě se o náhody nejednalo. Posuďte sami. Jen předesílám, že sice uvádím identifikaci v jednom případě mne známé a blízké osoby, ale z důvodů možných dvojníků a mého rozhovoru s některým, nelze tvrdit, že by se muselo jednat o jeho čin, neboli čin toho koho by jste se dopátrali atp., proto berte celou věc jako já, tedy jako pravdu relativní, kterou by jste neměli ublížit těm, kterých se tyto věci skutkově a vnitřním já netýkají = co nový svět to možný dvojník na cizí identitu, majetek, rodinu atd...viz mé předchozí články např. "Jak jsem se stal tajným, aniž jsem o tom věděl". Vše je zcela pravdivé a tak jen díky tlačící vědě, dýchající na zátylky tajných služeb, můžeme dnes odvozovat, že vše je už dnes kdesi známo, některé světy jsou v předstihu a pokud jsou do těch je následujících, opožděných, vykopnuti zrádci pokroku a humanity tak jako např. k nám do ČR i národy našich okupantů, tak s takovými osvojenými schopnostmi ze zákonů zmrtvýchvstání propojených s vědou a technikou, se může jednat o pokus zrodu nových otrokářských řádů, které poté zálohují svojí prací cizí světy "komunismů či světů hojnosti". Tyto se neustále propojují a sílí počtem dalších mrtvých. Vše vnímám jako tvorbu a zánik přerodem do organických forem systémů, které mají vždy jen obecný vstup-zpracování-výstup, viz mé články o základních zákonech.


 

 


íhoda č. 1


Pokus o zavraždění až možné následné úmrtí náhodného chodce,


aneb lze naprogramovat na dálku, či mezirozměrově mezi prolínajícími se světy něčí smrt skrze oční vjemy??? Řekl bych že ano.


 


Jednoho letního krásného odpoledne před srpnem r. 1988 jsem se rozhodl jako obvykle, vydat se na procházku Prahou ze svého bydliště a to pěšky z Vršovic na Staroměstské náměstí k soše Mistra Jana Husa. Kráčel jsem tedy z Vršovického dolíčku směrem nahoru na Náměstí Míru, kde jsem si všiml, že v shluku jiných různě kráčejících lidí mne vlastně jedna osoba kopíruje, ale tak, že v předstihu činní to co já zamýšlel. Mnohým se jistě taková situace stala také, v jiné formě, např. při chůzi jste se někomu chtěli vyhnout a on vám a vyhýbali jste se několikrát zcela přesně tak jako Váš protějšek, působilo to dojmem, že si schválně zastupujete cestu. Tedy, chtěl jsem z Nám. Míru jít do Londýnské a po ní dolů a před Demínkou uhnout a sejít do sadů u Národního Muzea, projít je na Václavské náměstí, poté sejít po levé straně až na Můstek a protáhnout se na Staroměstské náměstí. Ten človíček, jdoucí asi tak 10 až 20 metrů přede mnou, stále lehce mizející mezi jinými lidmi, skutečně držel stále moji trasu. Toto se dělo až do chvíle, kdy jsem jej náhle ztratil z očí, dole na Můstku, kde vedly tramajové koleje (tehdy jezdila tramvaj ulicí Na příkopě, dnes je to už jen pěší zóna) a já docházejíc onu dělící vzdálenost mezi námi, jsem si všiml, že na kolejích je shluk lidí. Nebylo divu. Dotyčný ležel na kolejích jakoby bez sebe. Ale to již přijížděla tramvaj ve směru od Prašné brány a řidič mnohokráte zvonil, aby se cesta uvolnila. Nestalo se tak, neb muž ležel dále na kolejích. My ostatní jsme stáli opodál. Řidič tedy zastavil a když se nedozvonil tak otevřel přední dveře a vyšel k ležícímu. Několikrát do něj lehce strčil, jakoby jej budil, a snad i něco od něj zaslechl, protože jinak už dnes nevím, proč mám zcela jasně v paměti to že se jednalo o německy mluvícího občana. Když to nepomáhalo, tak se jej řidič snažil obrátit jakoby nazad a tu se objevila kaluž krve pod ním. To řidiči stačilo a šel do vozu zavolat policii. Já jsem jen slyšel dohadující se lidi okolo stojící, že jej míjela skupina snad Rómů a někdo jej asi bodl nožem. Motiv nebyl znám. Pak jsem odkráčel dále, neb lidé čekající na tehdejší Veřejnou bezpečnost=policii, věděli o události více.


Toto vše by nebylo až tak zajímavé, kdybych se já poté, po mé smrti nezvedl také na tramvajových kolejích, nyní však podle zákona protikladů tam, kde jsem onu osůbku prvně začal vnímat, tedy na Nám. Míru. Zajímavé snad je i to, že jsem se cca po 20ti letech po smrti potkal s mým bývalým kolegou z hotelu Intercontinental Praha, kde jsem cca 5 let pracoval, a on mi sdělil, překvapen, že mne potkal a že žiji, že mne snad měli údajně zavraždit Rómové. Tomu ovšem neodpovídají příhody, které se již udály po mém zmrtvýchvstání a bylo by jich v pořadí několik k této události. Lze však i po nich nalézt ještě několik dalších vysvětlení, takže také zcela neobjasnily mé osobě celou záležitost a musel jsem se vypořádávat s prolnutým mnohadějem skrze filosofii, která nám byla dochována.


 


Příhoda č. 2


Buď ty, nebo já!!!


Se svým starším bratrem jsem se v oné době roku 1988 poměrně často vídal. Vzájemně jsme se zvali vždy na něco dobrého k snědku do pohostinských zařízení v matičce Praze. Vůbec mezi náma nebyl nepřátelský vztah i když jsme byli oba odlišní a náš vzájemný vliv na sebe způsobil, že jednou ten více přecházel vnitřně na stranu druhého a opačně. Leckdy starší bratr hodnotil i moji životní situace a byl z ní špatný s tím, že mně sdělil, že mne asi chtějí likvidovat. když jsem se ptal kdo, tak mi nedokázal odpovědět. Ale dozvěděl jsem se, že existují síly, které likvidují lidi a říkají tomu "Akce železo", což se také říkalo sběru starého šrotu. Varoval mne ať neskáču např. padákem, když jsem navštěvoval kamaráda na letišti Svazarmu, který amatérsky létal atd.


O to větší překvapení u mne nastalo, když jsme společně jednou procházeli Nám. Míru a on mně přibližně na stejném místě, kde jsem povstal z tramvajových kolejí k dalšímu životu, řekl pro mne dodnes památnou větu "Buď ty, nebo já!!!". Bylo to smrtelně vážně a v určitém afektu řečeno tak, že jsem nepochyboval, že to jde z jeho nitra. Zíral jsem na něj, naprosto nechápajíc ten obrat v našich vztazích. Jako kdyby byl naprosto někdo jiný. Posmrtné příhody mi v tom učinily ještě větší zmatek.


Ale o tom snad někdy příště, až se odhodlám napsat tu mne zde na blogu zcizenou část o tom co dále následovalo.

(více)
11.12.2010 15:35 | 0 komentářů | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Jak vnitro zametá stopy po svých zločinech

Kam se odklízejí svědci?Úvodem
------------
Tento článek navazuje na předcházející článek "Jak jsem se stal tajným aniž jsem o tom věděl"


Vnitro, převychovávané od roku 1948 sovětskými poradci, a tuďíž i od oněch dob infiltrováno či prošpikováno celou sítí jejich agentů, tedy nemohlo míti ani za socialismu morálku na prvním místě a svojí činností tedy přímo stálo proti idejím komunismu v jehož jménu ovšem po velkém sovětském vzoru činilo (ať mi odpustí ti poctiví a slušní pracovníci vnitra kteří tím trpí také jako já nevnitrák).
Sametem se změnilo jen jediné - fasáda!!! Samet v roce 1967-1968 byl lepší a proto rusonárody zvolily jinou taktiku. Vypovídají o tom mé zkušenosti.




1) Zametení stop neúplností zveřejněných údajů v Cibulkových seznamech
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jsem byl a možná dál jsem někde veden jako tajný. V Cibulkových seznamech nejsem.Nechal jsem si vystavit za 500,-Kčs i tzv. "Lustrační osvědčení" a tam jsem také čistý. Z těch lidí co mne lanařili ke spolupráci je v seznamech pana Cibulky jen jediný a ten se mi jevil jako charakter, takže bych s ním klidně zašel na pivko a kus řeči jak mu samet zmněnil život a hodnoty, co by učinil v živitě jinak atd. Rozhodně by to bylo poučné, kdyby mohl otevřeně hovořit. Možná by mojí maličkosti i vysvětlil jak se bránit zametání stop od vnitra, kryjících protiprávní činnosti na nás, obyčejných lidech činěných. Vždyť i oni sami se musí v té džungli už drahně dlouho bránit jeden proti druhému!!! Jestliže tedy další co mne lanařili nejsou v seznamech tak je závěr jednoznačný!!! V Cibulkových seznamech nejsou všichni!!!! A byli z nich asi i vyjmuti lidé uměle zařazení do těchto seznamů vnitra, tak jako já asi, na které se poté vypláceli i peníze, jediný to identifikační znak odlišnosti v totožnosti při vytváření dvojníků se stejnou totožností atd.!!! Nemyslíte,že při vícenásobné četnosti lidí se stejnou totožností musí vědět komu ty peníze platí??? Tedy jedině rozdílným číslem na OP!!!!! Když i rodné číslo je zneužíváno. Jistě by se jinak i další jako já ohradili, zejména kdyby Cibulkovy seznamy obsahovaly i údaj o vyplacených částkách, že bylo zneužito jejich totožnosti vnitrem. Navíc se ani po sametu nic v této oblasti nezmněnilo, neb noví agenti jsou verbováni dále.
I já po sametu v jednom zaměstnání ve zkušební době nepodepsal a letěl jsem, navíc i za to, že jsem viděl kohosi tajného v místech kde neměl co dělat, když jsem ho vykazoval z pitevního sálu tak mne udeřil, pak přišel zápis na místním odd. a poté mým nadřízeným ve zdravotnickém zařízení pohovor tzv. na koberečku a předložení listiny k úpisu špehování spoluzaměstnanců, což jsem odmítl podepsat .Měl jsem špehovat asi místo toho prorostlého agenta KGB jak jsem usoudil podle detailu ve výslovnosti, co mne udeřil za mé plnění pracovních povinností. Takže vnitro se za zločiny neomlouvá, byl to již mnohý příklad toho druhu.

2) Zametení stop s odcizeným rodným listem
------------------------------------------------------------------
Oddělení, které mi vydalo rodný list který jsem jim nepředal a který mi byl zcizen z bytu, bylo zrušeno. Možná nás jen přestěhovali vzájemně do jiných světů, takže se míjíme. Totéž se opakovalo i v následujícím případě č. 3)

3) Zametení stop se svědkyní paní Jetlebovou z finančního úřadu
---------------------------------------------------------------------------------------------
Obvodní státní zastupitelství (dříve prokuratura), mne dopisem sděluje závěry ze svého šetření ohledně mého podání žaloby na neznámého pachatele, který si na mne vesele podniká. Závěry vypracovalo na základě sdělení místní policii, která se ze mne snaží v očích tohoto orgánu, střežícího naše občanská práva, učinit blázna.
Není to poprvé. Opět vzpomínám na exministra vnitra R. Sachera, když čtu,stručně řečeno, že POLICIE !!!! nemohla zajistit svědeckou výpověď paní Jetlebové z finančního úřadu Prahy 10 z důvodu, že tam již nepracuje!!!!!!
Nezbývá mi tedy než doufat, že přijde revoluce pravdy a odtajní všechno i evidenci obyvatel a zrušíme neschopné vnitro, možná i jen z titulu příkazu shora z centrály KGB např. a najít poté kohokoliv a cokoliv by neměl být takový problém a rádi to svobodní od útlaku z totality a utajování informací učiníme sami.

Jako velmi zarážející posuzuji i úroveň našeho státního zastupitelství (prokuratury), která s klidem vezme tak amatérský argument od místního odd. policie v Praze 10,nacházející se v příznačně pojmenované ulici - Moskevská......
To, že někdo zmnění zaměstnání by tedy obecně mělo za důsledky, že by se nemohla řešit žádná trestná činnost, např. vraždy atp. Nebo to byl zase pokyn shora??? - No za ty peníze, a pravděpodobnost, že je budou jednou soudit jako ty v případu Horákové, je minimální.

stále by bylo co psát a tak snad další někdy příště.
(více)
19.02.2009 18:12 | 0 komentářů | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Jak jsem se stal tajným aniž jsem o tom věděl

I tento příběh je volné pokračování mých posmrtných zážitků v naší společnosti. Pro zcizení původního chronologického pokračování tedy asi budu psát formou volných příběhových čláků napřeskáčku.

Doba posametová přinášela jako každá revoluce spousty zcela nových informací. Jak to co se úspěšně tajilo a věděl to snad každý tak i to co každý netušil. Jednoho dne jsem se z našich masmédií dozvěděl ústy exministra Richarda Sachera, že lidé mohli být u StB aniž o tom věděli. V mozkovně mi to vyvolalo neskutečný podiv nad tímto velmi závažným rčením. Tím však nebyl konec mého překvapení. Některého dne poté jsem navštívil rodiče v Modřanech a dozvěděl se od máti, že jsem u StB a otec u toho stál a sledoval co já na to. Zcela dobře učinil, neb můj údiv byl nefalšovaný. Odvětil jsem máti, že bych snad o něčem takovém musel alespoň sám vědět. Tím skončila v této věci rodinná debata. Jen motivován tím co jsem se dozvěděl a uvědomiv si nebezpečí šířící se fámy, kdy má maminka pokud vím byla zcela pravdomluvná, jsem se rozhodl i v této osobní věci něco činit. Nejdříve jsem napsal dopis adresovaný tehdejšímu ÚV KSČ coby stále dominantní organizaci s centrální mocí, ve kterém jsem upozornil na výrok exministra vnitra R. Sachera a možnost možná největší defraudace státních peněz v našich dějinách umělým zařazením nic netušících občanů ČSSR na listiny StB jako jejích členů či pomahačů a tím také na výplatní listiny, neb každý byl odměňován - od toho nejnižšího pomocníka VB až po nevyšší špiónské eso. Logicky to ovšem také za tyto "živé duše" inkasoval. Kam to mizelo nevíme, jen můžeme odhadovat, že na zvýšení životní úrovně některých příslušníků MV či na financování nelegálních akcí téže organizace. Jsme malí na to, abychom to zjistili. Další akce se mi naskytla, když jsem byl od DFK - Demokratické fórum komunistů, na návštěvě v parlamentu a měl možnost o přestávce osobně hovořit s panem exministrem vnitra R. Sacherem. Položil jsem mu tehdy otázku "Jak je možné, že mohli být lidé u StB aniž o tom věděli?" což sdělil veřejně v masmédiích. Byl velmi fér a otevřený a jeho odpověď zněla ."Vnitro nemůže mít morálku na prvním místě". Musím končit, takže možná něco dopíši příště.


---------------------------------------------------------


Zde vkládám 11:02 27.6.2009 zprávičku, že jsem dnes do obrázků chtěl vložit můj přeskenovaný dopis na ÚV KSČ (tehdy stále ještě viditelně mocnou organizaci ve státě-poté jen už mocnou u těch kterým to uvažuje logicky v nelogických rozporech dění okolo nás) a ani na několik pokusů mne to  pro vás tento dokument nevložilo do obrázků!!! Budu průběžně zkoušt i nadále. Pokud se mi to podaří, tak vězte, že dole otisklé razítko by mělo dle mého názoru být jiné, a to z ÚV KSČ v původním sídle na Nábřeží L. Svobody. Vím, že jsem tam v té době nějaký dopis nesl, ale nejsem si 100% jist zda tento. Vzhledem k zcizování mé korespondence a věcí i peněz v bytě i přez neporušený zámek  nemohu toto vyloučit (rodný list, dopis tiskové agentuře SSSR s mým návrhem na podporu neutrality naší ČSSR a vytvoření pásma neutrálních států napříč Evropou jako pásma míru, důvěry a prosperity  předaného mnou osobně oproti potvrzení cca v r. 1991, a další), jakož i záměnu tisku i dokumentů za zdánlivé originály co jsem vlastnil, ale nyní s chybějícími některými původními udaji (časopis. Katolická žena z r. 1938, 100+1 z roku 1969, filosof. slovník nakl. Svoboda Praha 1981, jeden z pražských denníků zdarma buďto 24 hodin nebo Metro-kde zmizel celý článek rozhovoru s česko-čínským manželským párem žijícím v Praze atd.).I toto mé sdělení může být pro některé z vás poučné již jen tím, že budete vědět, že se takové věci dějí a v případě, že postihnou tyto nešvary i vás a okolí se z vás bude snažit udělat mrtvolu v podobě slabomyslného člověka, zejména když se odmítnete mnohokrát upsat tajným silám, tak vám může toto vědění, že se toto děje v různých formách i jiným, pomoci zachránit i duševní vyrovnanost (tyto snahy jsem zažil od okolí vícekrát a vesměs se jednalo o bytosti s kterými bych na pivo nezašel!!! a to jsem byl i s  férovým odd. kolegou pracujícím u StB!!!). 


-------------------------------------------------------------------


 sobota 7.2.2009 doplnuji další část: Na závěr rozhovoru mi podával ruku se slovy "Mír" a já nepokládajíc toto za žádnou hráčskou slovní vazbu, tedy i možnou dvosmyslnost, jsem mu podal ruku a od té doby už jsem se s ním osobně nesetkal, ale tíhu jeho pravdomluvných slov si ponesu až za hrob. Uvědomil jsem si, že obyčejný občan, nikde neupsaný a tím i nemající z tohoto titulu širší možnosti a hrubší lokte ve společnosti, nemá prakticky kam se dovolat spravedlnosti. Tím sloupem obrany a střežení zákonnosti i morálky ve společnosti mělo být právě vnitro. Další období mne ukázalo, že jeho slova jsou naprosto pravdivá. Přehmaty vnitra k mé osobě a to již od dětství, jak mne vysvítá z dalších nesrovnalostí, zejména ve falešné evidenci obyvatel, tedy vydávání průkazů totožnosti cizím osobám, i asi jiným státním příslušníkům infiltrovaných do našich řad, jakož i jiným československým i českým občanům se mi počala odvíjet zejména poté, co mi došel na poštu doporučený dopis s modrým pruhem od finančního úřadu v Praze 10. opět musím končit, takže snad další část příště. Úterý, 10 února 2009 Převzal jsem tedy dopis nechápajíc, co mi může chtít finanční úřad. Záhy jsem pochopil. Po otevření se na mne usmála složenka na zaplacení desetisícových částek a účel mne vysvětlil text dopisu. Stručně mne oznamoval, že mám uhradit dlužnou částku, které původ tkví v doplatku daní za uplynulý kalendářní rok za mé soukromé podnikání. Blbost. Zareagoval jsem v duchu, šotek zaúřadoval. Nejsem podnikatel a nepodnikám. Raději jsem však zašel na finanční úřad v Praze 10, sídlící tehdy v budově OÚ Prahy 10, Vršovická 68 (dříve Třída SNB a ještě dřívěji Třída krále Jiřího). Zaťukám a na vyzvání vkráčím do příslušné kanceláře. Po pozdravech přecházím k věci a říkám :" paní Jetlebová, tady jsem od vás dostal dopis, ale to bude nějaký omyl " . Paní Jetlebová mi mile povídá : " kdepak omyl, pane Zvolský, to je v pořádku" "Ne , ne , je to jistě omyl " já opět na to. Byl jsem vyzván abych usedl a paní Jetlebová vzala do ruky svůj úřední kalendář, lehce v něm zalistovala a pravila mi kdy jsem u ní byl v kanceláři (nebylo to tuším déle nežli měsíc zpět od této mé skutečné návštěvy) a asi pobavena mojí sklerozou dodala ." ...no a hovořili jsme spolu přece o tom !!!" Doufám, že postřehla dobře můj údiv, vzápětí navíc ještě mnou slovně doložený pravdivým tvrzením, že jsem v uvedené období u ní vůbec nebyl a vůbec proč bych s ní měl hovořit o nějakých daních za mé podnikání když nepodnikám a nemám ani na podnikání žádné oprávnění, dokonce jsem snad v té době byl zaměstnán v bance, kde pro přijetí byl striktní zákaz provádění podnikatelské činnosti, nebo jsem byl jinde, ale rozhodně jsem nepodnikal. Bránil jsem svoji pravdu úspěšně až paní Jetlebová znejistěla a se slovy : "tak my se na to ještě podíváme" ode mne vzala předmětnou obsílku a rozloučili jsme se. Došlo mi, že dotyčná osoba podnikající na mé jméno, příjmení, adresu bydliště atd. navíc zcela shodně vypadá jako já. Paní Jetlebová vůbec nezaregistrovala změnu a nereagovala např. slovy : "pane Zvolský, byla tady osoba mající naprosto shodné údaje totožnosti atd. ale vypadala tak a tak....". Nic takového se však z její strany nestalo, takže dvojník jako vyšitý. Uvědomil jsem si, že to může býti následek několikanásobného vykrádání mého dekretovaného a obývaného bytu. Také podivné zmizení rodného listu, jednoho ze dvou které jsem měl doma a poté i třetího, který jsem si nechal nově vystavit v místě svého narození- Domažlicích, by mohly být vodítkem jak získat cizí totožnost. Toto ovšem v obou případech za pomoci organizace Ministerstva vnitra. Jeden z logických důkazů proti této organizaci spočíval na příhodě s vydáním mého nového občanského průkazu, stalo se to tuším v době krátce posametové, kdy jsme byli obyvateli ČSFR. Tehdy mne končila platnost starého OP a vyvstala nutnost si jej vymněnit. Tehdy bylo zapotřebí mít 2 své podobenky předepsaného formátu na OP, svůj rodný list, vyplněný formulář a tuším kolek příslušné hodnoty.Pořídil jsem si tedy potřebné a odkráčel do Kodaňské ul. kde bylo příslušné odd. pro vydávání nových OP. pokračování snad opět příště. Středa, 11.02.2009 Jak se krade lidská totožnost ------------------------------------------- Na místním oddělení evidence obyvatel v Kodaňské ulici jsem se postavil do fronty a čekal až na mne dojde řada. Zatím provedeme ještě vzpomínku na jeden důležitý detail. Doma jsem musel volit mezi dvěma rodnými listy, které jsem měl doma k dispozici. Ani jeden z těchto rodných listů nebyl vyzvednut mojí osobou na úřadech, ale pocházely z archivovaných dokladů u rodičů, které jsem po svém odstěhování získal k dispozici. Jeden z rodných listů (je ofocený v obrázcích) byl podlepený bankovní páskou, neb se rozpadal na čtyři díly. Již jednou jej ode mne odmítali na úřadech převzít. Druhý byl v lepším stavu a bylo v něm o něco více údajů. Např. i to, že jsem byl jako dítě pokřtěný a že mým kmotrem byl můj dědeček Rudolf Krůs. Byl na něm také vyobrazen nějaký kříž, tuším, že dvojitý, možná i rovný trojkříž. Tento rodný list jsem tedy vzal sebou k výmněně OP. U okénka jsem předal vše potřebné včetně rodného listu a byl jsem informován kdy mám přijít pro nový OP. Tuším, že to bylo za týden. Po týdnu jsem se tedy dostavil pro nový OP a obdržel jej. Mechanicky jsem vzal i rodný list a kráčím k domovu. Když tu najednou si uvědomuji, že něco není v pořádku. Vyndavám mne předaný rodný list a ejhle. Zpět mne byl předán jiný rodný list nežli jsem odevzdal. Byl mi předán rodný list který byl podlepený bankovní páskou a který jsem měl mít doma. No to jsem zvědav co mne čeká doma, pomyslil jsem si. Buďto existují dva shodné staré, poškozené rodné listy, nebo jsem byl vykraden. Doma zjišťuji, že skutečně došlo ke krádeži rodného listu a tento mne ukradený mi byl pracovníky ministerstva vnitra předán, zatímco onen mnou předaný tedy musel zůstat někomu z uvedené organizace lidově řečeno za nehty. A dokažte to !!! Sám proti vnitru. Nechal jsem to tedy být, ponaučen, jak poctivé vnitro může být. Rozhodl jsem se, že si pořídím nový rodný list, první o který požádám sám a nechám si jej vystavit. Odjel jsem tedy do Domažlic na matriku a požádal o vystavení rodného listu. Byl mi bez problému vystaven a já jej po příjezdu domů do Prahy uložil do svých dokumentů a listin. Po nějakém čase jsem náhodně zjistil, že i tento nový rodný list mi byl odcizen!!! To už jsem tedy vzdal a od té doby jsem bez rodného listu, mám jen ten sporný exemplář. Vskutku zajímavé, jak stoupla cena mé totožnosti mezi pomahači či přímo zaměstnanci MV. Začal jsem se zajímat čím tak mohu být zajímavý svojí maličkostí, že se mi ztrácí rodné listy, ukradli mi v průběhu žití tuším i cca4- 5 řidičských průkazů a odcizili ještě cca 2-3 OP. Měl jsem období ve svém předchozím životě, že by pes ode mne nevzal kůrku, jak se lidově říká a končilo to vraždou mé osoby v jednu z pěti středečních dní měsíce srpna roku 1988. Musím říci, že jsem si posmrtně velmi oddechl z řízení mých životních kroků systémem o kterém mne nebylo do té doby nic známo. Ale to je jiná kapitola. Až právě věta, kterou vyřkl exministr R. Sacher do masmédií a následně to co jsem vyslechl od své maminky, mi počalo dávat jakousi nit, vedoucí k možnému motivu. To, že jsem byl cca čtyřikrát lákán ke spolupráci s organizací ministerstva vnitra (alespoň odhaduji jako laik, že jiná organizace toto nezastřešovala) by poté nasvědčovalo, že zde může být jádro věci. pokračování snad opět příště.

(více)
06.02.2009 17:40 | 0 komentářů | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Jak jsem vstal z mrtvých

16:49 5.4.2008 sobota Jak jsem vstal z mrtvých ----------------------------- Stalo se to jednu srpnovou středu roku 1988. Na středy jsem se těšil vždy celý týden. Večer, po práci, jsem totiž chodil na Klárov do Domu kultury a těla na cvičení turistického oddílu TJ Slavia hum. fak. UK, kde jsem byl hostujícím členem od roku 1980 (zlanařil mne tam jeden tehdejší student právnické fakulty UK a já rád zůstal). Cvičení bylo od 20,00hod. a začínalo společnou rozcvičkou, poté jsme my chlapi hrávali sálový fotbálek víceméně bez omezujících pravidel a sudích, kdo měl zájem o plavání v malém bazénu v suterénu budovy,tak mohl, jinak tam končila většina těch, kteří nebyli "nominováni" do závěrečné sportovní akce - zápase v odbíjené. Dvě hodiny sportovního zápolení nám ubíhaly jako mladé roky starci, v duchu článku St. Balíka do Lidové demokracie "Rekreačně" a tak nebylo divu, že následovala další, kulturně-společenská akce, dobrovolný sraz u zamluveného stolu v hostinci "U sv. Tomáše". Sportem omezovaná konverzace se nyní mohla rozproudit a také lékaři doporučené doplňování tekutin zde mělo solidní argument pro zvýšenou konzumaci černého branického piva nežli jeden půllitr. Čerň lahodného moku, způsobovaná technologií výroby přibarvováním tzv. kulérem, to jest karamelem, dávala nasládlou chuť, doplňovala vysportované kalorie a chutnala i oddílovým kolegyním, jak bylo zjevno. Tak nasládle chutnal v dobrém kolektivu i oddílový život, plný doplňkových sportovních akcí po celý rok - v létě vodáctví, v zimě lyžování, včetně akcí s dětmi. Bylo tedy stále o čem hovořit, pokud se nepřetřásaly otázky politické, pracovní, legrácky atp. Oddíl se vyznačoval velkou promněnlivostí členů za ty roky, neb dostudovaní se vraceli do rodných končin a noví je následovali. Vzal jsem to na vědomí a tak mne nepřekvapilo, že této jedné osudové středy, když se blížila již zavírací hodina v 22,OOhod. .......další pokračování pravdivého příběhu příště. Dnes, v neděli 6.dubna 2008 jsem zapsal a doplnil text na tři stránky děje a byl mi zcizen s tím , že jsem se nepřihlásil, což je nesmysl, neb jako nepřihlášený bych nemohl měnit text a dopisovat jej. Ponechám tedy na delší čas toto nedopsané.Někdo se buďto chce chlubit cizím peřím, nebo je jen státem nepotrestaný zločinec -zatím, tedy. Třeba okupanti internetu a lidstva vůbec vymřou. Dalibor oid=134484&dm=daliborzvolsky.txt.cz&fkid=x" border="0" alt="" />link16:49 5.4.2008 sobota Jak jsem vstal z mrtvých ----------------------------- Stalo se to jednu srpnovou středu roku 1988. Na středy jsem se těšil vždy celý týden. Večer, po práci, jsem totiž chodil na Klárov do Domu kultury a těla na cvičení turistického oddílu TJ Slavia hum. fak. UK, kde jsem byl hostujícím členem od roku 1980 (zlanařil mne tam jeden tehdejší student právnické fakulty UK a já rád zůstal). Cvičení bylo od 20,00hod. a začínalo společnou rozcvičkou, poté jsme my chlapi hrávali sálový fotbálek víceméně bez omezujících pravidel a sudích, kdo měl zájem o plavání v malém bazénu v suterénu budovy,tak mohl, jinak tam končila většina těch, kteří nebyli "nominováni" do závěrečné sportovní akce - zápase v odbíjené. Dvě hodiny sportovního zápolení nám ubíhaly jako mladé roky starci, v duchu článku St. Balíka do Lidové demokracie "Rekreačně" a tak nebylo divu, že následovala další, kulturně-společenská akce, dobrovolný sraz u zamluveného stolu v hostinci "U sv. Tomáše". link Sportem omezovaná konverzace se nyní mohla rozproudit a také lékaři doporučené doplňování tekutin zde mělo solidní argument pro zvýšenou konzumaci černého branického piva nežli jeden půllitr. Čerň lahodného moku, způsobovaná technologií výroby přibarvováním tzv. kulérem, to jest karamelem, dávala nasládlou chuť, doplňovala vysportované kalorie a chutnala i oddílovým kolegyním, jak bylo zjevno. Tak nasládle chutnal v dobrém kolektivu i oddílový život, plný doplňkových sportovních akcí po celý rok - v létě vodáctví, v zimě lyžování, včetně akcí s dětmi. Bylo tedy stále o čem hovořit, pokud se nepřetřásaly otázky politické, pracovní, legrácky atp. Oddíl se vyznačoval velkou promněnlivostí členů za ty roky, neb dostudovaní se vraceli do rodných končin a noví je následovali. Vzal jsem to na vědomí a tak mne nepřekvapilo, že této jedné osudové středy, když se blížila již zavírací hodina v 22,OOhod. .......další pokračování pravdivého příběhu příště. Dnes, v neděli 6.dubna 2008 jsem zapsal a doplnil text na tři stránky děje a byl mi zcizen s tím , že jsem se nepřihlásil, což je nesmysl, neb jako nepřihlášený bych nemohl měnit text a dopisovat jej. Ponechám tedy na delší čas toto nedopsané.Někdo se buďto chce chlubit cizím peřím, nebo je jen státem nepotrestaný zločinec -zatím, tedy. Třeba okupanti internetu a lidstva vůbec vymřou. Dalibor

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

Jen na okraj dodávám,že můj blog je neustále bez mého souhlasu používán k reklamě!!! Ujišťuji Vás, že z toho nemám žádný příjem, a můj jediný příjem je plat dělníka za poctivou práci okolo cca 8000,- slovy osmitisícKč. Dalibor Zvolský


(více)
05.04.2008 15:38 | 2 komentářů | Autor: DaliborZvolsky@centrum.cz | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se