« Úvod | Trapná situace v dětst... »

pokračování = 2. část článku "Jak jsem vstal z mrtvých"


Poznámka:


od 21.3.2011 nemohu uložit na svůj blog ani část pokračování, neb je mi vypínáno připojení, případně se dostanu až do svého blogu, přenesu článek a nechám jej uložit ale místo uložení jsem vypnut z připojení a po zjišťování problému jsem informován, že se nemohu připojit k serveru hostitele!!! Takže zkouším po částech a nepíši dále. Smrt okupantům!!!


Bohužel i tak se mi text zobrazuje jinak, nežli mám kompozičně zapsán a nejde mi to vymazat.

 


Japonská tragédie těchto dní ve mne cosi hnula, neb jsem si uvědomil určité souvislosti s tím co se odehrávalo po mé smrti a dějem který v Japonsku nastal. Jeví se mi tedy nutné přemoci svoji nechuť k psaní čehosi, co už bylo zapsáno a někdo Vám to sprostě ukradl! Souvislost = tehdy to bylo tragické zemětřesení v Arménii v SSSR za mého popsaného "domácího vězení". Po mém vstupu zpět do života po podivném "domácím vězení", jsem se po popsaných prožitcích snažil, dle svých momentálních možností, také alespoň svojí troškou přispět na pomoc lidem v Arméni, později již "movitější" více na Jugoslávii a nyní čekám na mzdu za minulý měsíc, abych také přispěl svých 500,-Kč tedy i Japonsku. Po přečtení části příběhu kapitoly nadepsané "Domácí vězeň a dálkový výslech" mohou bystří čtenáři pochopit onu souvislost, zvažovat realističtěji o tom, zda zprávy v médiích o nových typech boje s nepřítelem za pomoci ovládání přírodních sil (skrze např. zemřelé zvedané zpět do života) jsou jen blábolem fantastů, či strašácké propagandy, či zda by se přiklonili k pořekadlu, že "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu", ke kterému se přikláním v tomto případě já.


Poznámka: mzdu za únor jsem dostal poněkud pozdě a zaslanou si ji vyzvedl 1.4.2011 na své poště a hned jsem také dodržel svůj slib a poslal 500,-Kč na Japonsko a potvrzení s číslem účtu je ofocené v obrázcích, byť si to dělá co chce a je to kdesi uprostřed - příšerné!!!


 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxdnes, 5.8.2016 ve 12:58  doplňuji = přenáším sem text první části článku, který mnozí pravděpodobně nenalezli v mém chaotickém uspořádání blogu, ale to je jen následek boje o svoji skutečnou svobodu od sil působích před i po zmrtvýchvstání za využívání zákona protikladů =býval jsem velmi pořádný a takovýto chaos i na blogu bych dříve neměl.

Činním tak z prostého důvodu, že na počitadle druhé části článku je údaj návštěvnosti přes 52 tisíc, kdežto u první části  jen do 3 tisíc. K znovupokusům o zapsání třetí části jsem se již velmi dlouho nedostal, ale nedávno mne opět vymázli=ukradli jinou moji písemnou aktivitu přes internet, takže skutečně si mne hlídají a cenzurují a zabavují případné ohlasy  i nadále.

                                                                       1. část článku                                                                                                                        

16:49 5.4.2008 sobota Jak jsem vstal z mrtvých ----------------------------- Stalo se to jednu srpnovou středu roku 1988. Na středy jsem se těšil vždy celý týden. Večer, po práci, jsem totiž chodil na Klárov do Domu kultury a těla na cvičení turistického oddílu TJ Slavia hum. fak. UK, kde jsem byl hostujícím členem od roku 1980 (zlanařil mne tam jeden tehdejší student právnické fakulty UK a já rád zůstal). Cvičení bylo od 20,00hod. a začínalo společnou rozcvičkou, poté jsme my chlapi hrávali sálový fotbálek víceméně bez omezujících pravidel a sudích, kdo měl zájem o plavání v malém bazénu v suterénu budovy,tak mohl, jinak tam končila většina těch, kteří nebyli "nominováni" do závěrečné sportovní akce - zápase v odbíjené. Dvě hodiny sportovního zápolení nám ubíhaly jako mladé roky starci, v duchu článku St. Balíka do Lidové demokracie "Rekreačně" a tak nebylo divu, že následovala další, kulturně-společenská akce, dobrovolný sraz u zamluveného stolu v hostinci "U sv. Tomáše". link Sportem omezovaná konverzace se nyní mohla rozproudit a také lékaři doporučené doplňování tekutin zde mělo solidní argument pro zvýšenou konzumaci černého branického piva nežli jeden půllitr. Čerň lahodného moku, způsobovaná technologií výroby přibarvováním tzv. kulérem, to jest karamelem, dávala nasládlou chuť, doplňovala vysportované kalorie a chutnala i oddílovým kolegyním, jak bylo zjevno. Tak nasládle chutnal v dobrém kolektivu i oddílový život, plný doplňkových sportovních akcí po celý rok - v létě vodáctví, v zimě lyžování, včetně akcí s dětmi. Bylo tedy stále o čem hovořit, pokud se nepřetřásaly otázky politické, pracovní, legrácky atp. Oddíl se vyznačoval velkou promněnlivostí členů za ty roky, neb dostudovaní se vraceli do rodných končin a noví je následovali. Vzal jsem to na vědomí a tak mne nepřekvapilo, že této jedné osudové středy, když se blížila již zavírací hodina v 22,OOhod. .......další pokračování pravdivého příběhu příště. Dnes, v neděli 6.dubna 2008 jsem zapsal a doplnil text na tři stránky děje a byl mi zcizen s tím , že jsem se nepřihlásil, což je nesmysl, neb jako nepřihlášený bych nemohl měnit text a dopisovat jej. Ponechám tedy na delší čas toto nedopsané.Někdo se buďto chce chlubit cizím peřím, nebo je jen státem nepotrestaný zločinec -zatím, tedy. Třeba okupanti internetu a lidstva vůbec vymřou. Dalibor


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

Jen na okraj dodávám,že můj blog je neustále bez mého souhlasu používán k reklamě!!! Ujišťuji Vás, že z toho nemám žádný příjem, a můj jediný příjem je plat dělníka za poctivou práci okolo cca 8000,- slovy osmitisícKč. Dalibor Zvolský






Úvod k další části příběhu:


Další část mého pravdivého příběhu trochu připomíná děj hlavního hrdiny knihy Svatopluka Čecha: "Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století". Pražský maloměšťák, pan Brouček, se ze své opilosti, po návštěvě pražské vinárny na Hradčanech zvané Vikárka, probral rovněž na pražské půdě, možná i vydlážděné, avšak o několik staletí dříve, v bouřlivé době husitské. Osoba pana Broučka však v mém ději jakoby se ode mne, převtělovala do dalších osob a tím volně pokračovala ve svém literárním ději, v nově se opakujícím procitnutím pana Broučka, tentokráte však do své budoucnosti. V obou dějových případech však pan Brouček není takový znalec historie a nějakých dějinných souvislostí už vůbec ne, aby se mohl držet této nápovědy a je odkázán jen a jen na svůj charakter. Některé postavy typu Brouček a jejich měnící se charakter a děje jsou našemu národu natolik známé, že si je mohu dovolit i naznačit a nemusím již vypisovat děj, neb si jej lze domysleti. Na Vás je však, zda se porozhlédněnte sami okolo sebe. Ponechám již na Vás, zda není naše společnost přebroučkována. Pan Brouček, tedy v mé osobě, začíná mojí návštěvou baru Rubín, nalézající se v podhradí Hradčan a vrcholí následným procitnutím na tramvajových kolejích a dlažbě na jiném místě, tedy na Nám. Míru v Praze 2. Možná se ptáte: "A kde je ta doba husitská a revoluce?" Symboliku čehosi dějině se opakujícího si však mnozí ani neuvědomovali v mnohem zjevnějších příkladech, nežli je třeba symbolika husitství a její revoluce a i zrada. Především zrada ideálu PRAVDY jako vrcholu o který se nepřetržitě bojuje, bez kterého není lidské svobody, poznání a nemá smyslu žít, tak statečně obhájeného Mistrem Janem Husem již roku 1415!!! Doplňuji tedy onu mezeru společenské osvěty touto svojí troškou do mlýna, jak se u nás lidově říká. Řekněme, že skrytá revoluce, ale i její kontrarevoluce, pokračovala od dob husitských, přes národní obrození, vznik první republiky a ve vkříšených husitských vojscích = legiích až k odboji proti fašismu. Další kapitolou byl postup k národní cestě ČSR k socialismu.Vzápětí od SSSR zakázané. To vede až k boji proti do ČSR dovezené totalitě, zločinu a bezpráví a jejímu stálému oživování z východu, což pokračuje dodnes!!! Nová husitská armáda po r. 1945 se nám dělila díky SSSR na umírněnou a revoluční a převrácené Lipany probíhaly již pod taktovkou metod papeženců, tentokráte z východu = SSSR!!! Zejména mám na mysli roky 1967-68, až po studentskou demonstraci na Národní třídě. Následuje tzv. Sametová revoluce v roce 1989. Že revoluce měla doby svého temna o tom není pochyb. Doba pobělohorská, vpád okupačních vojsk pod vedením rudých papeženců=dodnes kontrarevolučních pohrobků SSSR a jejich vazalů. Nám zjevně v r. 1968 do ČSSR, až po rozdávání a rozprodávání majetku "husitské komunity" a vpád cizáků na naše území urvat si co se dá a ještě porobit tuto zem až po budoucí kolonializaci a jistou národní genocidu. Hitlerové se nerodí jen na západě, ale i na východě. Slova mají jiná, ale cíle totožné.


Ale zpět k tématu. Skrytá revoluce tedy také jakoby přenesla moji osobu ze stavu procitnutí až do bouřlivých pražských revolučních dní. Lid ČSSR, pod tehdejším státním znakem Českého lva se Slovenským dvojramenným křížem je umístěn na h u s i t s k é pavéze, aby dokumentoval, že naše socialistická společnost měla hluboké kořeny sahající až k načas realizovanému d o b r o v o l n é m u komunismu ve stavu válečném, ve městě Tábor v 15. století. A toto v duchu, paměťní deskou zachovalých slov, jediného našeho vskutku svobodného presidenta, nepokořeného vazalstvím od žádné cizí země, tedy Tomáše G. Masaryka, který při oslavách dne 21.7.1918 v tomto městě pravil: "Tábor pro nás jest program a tomu programu zůstaneme věrni". Tedy jeho česká cesta, za použití demokratických metod, měla směřovat ke stejnému cíly = spravedlivé lidské společnosti vyššího řádu, než ty které jí předcházely. Cesty ke stejnému cíly však mohou být různé a navíc cíl může být mnohdy lidským přičiněním zdegenerován, pokřiven, očerněn až zavržen, nemluvě o jeho nepochopení. Viz obdivovatel T.G. Masaryka - Václav Havel. Ač sám dramaturg, tedy vzdělán, stal se jako mnozí nevědomým hercem v dramaturgii jakoby opsané z "příběhů pana Broučka", tedy podle zcela nadepsané (či komusi podepsané?) hlavní osnovy někým jiným, s možností dotváření děje v rámci povolených mantinelů. A mne tím počal připomínat pokračující děj role pana Broučka, tentokráte v epoše končícího 19. století s možná až shodným, proměnlivým povahovým rysem hlavního hrdiny. Maloměšťák Brouček myslel zbaběle především na sebe ač proklamoval ideály husitské revoluce či kontrarevoluce, vždy však podle jemu výhodného východiska ze zapeklité situace. Byl ochoten křičet ať pravda a láska zvítězí, ale nebyl ochoten jít do střetu za naplnění této idei.


A tak jsem i já, jako masy ostatních, prožíval posmrtně sametový kvas lidu v pražských ulicích, uvědomujíce si, že ze západu i poté z východu historicky okradený lid ČSSR se chce svojí většinou vrátit do minulosti, minulosti nepokořené vazalstvím, která by se měla stát jeho budoucností. Úloha osobnosti (-tí) v dějinách i zde hrála svojí nezastupitelnou roli. Čas brzy ukázal, že takovou pravdivou, morálně i jinak pevnou a jasnozřivě myslící vůdčí osobnost od dob masarykových, bude náš lid jen těžko nalézat. T.G. Masaryk, naši čeští obrozenečtí velikáni, zejména Palacký a další, totiž hledali až nalezli svůj morální vzor v osobnosti sice domácí, z 15. století, přesto vskutku nadčasové a světové, tedy v Mistru Janu Husovi. Sama o sobě se zároveň vyznačovali co možná největší jednotou mysli slov a činů, myšlením ku prospěchu celku a tím zpětně poté i k sobě, osobní statečností a skromností, značným duchovním potenciálem a především správnou vizí cíle pro národ i lidstvo.


Nehledali tedy např. u osobností uměle k nám dovážených a vnucovaných našemu národu (děje se dodnes z východu) i přes jejich např. morální vady= touhy po slávě a moci a majetku, nízkému ideově-filosof. cítění k realitě vyvíjejícího se světa, zejména vzhledem ke smyslu života jedince a lidstva, o slaboších a mluvcích ani nemluvě. Touha po rasové, národní a osobní výjimečnosti až nadřazenosti je také kletbou sama o sobě.


A tak epochy v jednotlivých světech, zapřičiněné "výlety zmrtvýchvstání" či jen probuzením, jako u pana Broučka po zvýšené konzumaci alkoholu atp., mohou převést značnou část lidstva vzad nebo vpřed v relativitě pojmu tak značné, že miliardy lidí mohou být stále a znovu okrádány o něco co již dávno měly, či měly mít, za co cedily krev jejich předkové, aby se generace jejich dětí měly lépe................Veličina času tak roky a staletí plynula plynule, jen lidstvo - v opratích nepoznaných či dosud neosvojených zákonů a nového poznání, ve skocích hledalo, nalézalo a ztrácelo a stále hledá, co již bylo mnohými nalezeno = smysl bludiště lidstva a správnou cestu z něj.....


-----------------------------------------------------


 


 


 


Před procitnutím


Psal se tedy jeden středeční den srpna roku 1988. Ten den bylo nádherné srpnové počasí, které nezkalené mračny pokračovalo i skrze celou noc až do dalších dní. Účast členů turistického oddílu Humanity však přesto vykazovala značnou účast a dávala dobrý předpoklad pro završení tréninku v prostorách hostince "U sv. Tomáše", který sousedil s objektem Valdštejnské zahrady v Praze 1. Jak jsem již předeslal dříve, členství v oddíle bylo různorodé jak po stránce profesní u těch co již byli absolventy PF UK, tak hostujícími členy, ale také po stránce své názorové a politické orientace.


------------------------


Dále následuje část, kterou si již nepamatuji obsahově, abych mohl pravdivě dokumentovat onen večer po skončení tréninku, např. u piva. Tak používám skutečných událostí i z jiných dní u piva, aby dokreslovaly atmosféru, jaká mezi námi panovala. Uvozuji tuto část dvěma křížky. Potom už je zase autentická část tak jak si ji ještě pamatuji. Přestože si již nepamatuji co jsem vše napsal původně do mne z blogu zcizeného textu, tak se budu snažit některé události ještě více rozvést o to, co si pamatuji, že jsem nenapsal i když to nebude vyčerpávající popis. Základní podstata dějových důležitých fakt tedy bude zachována + "bonusy" a tedy by jste neměli o nic přijít, co Vám zloději zcizili. Že některá témata a články více zajímají veřejnost je zřejmé i z toho, že v jednom případě u jednoho článku mám, i přes nespolehlivost těchto zařízení, na počitadle již přes osm tisíc čtenářů k tomuto měsíci (doplňuji k 23.3.2011 - přes 9.tisíc). Věřím, že budete spokojeni...................a kdoví, jestli se Vám to jednou nebude hodit. Minimálně však již po přečtení bude Váš mozek obohacen o nové možnosti pohledu na zpracování některých informací, poté viděných i jinak! A to je ten největší smysl mého snažení.....


------------------------


xx Byl jsem tam asi jediný, kdo veřejně vyjevoval své komunistické přesvědčení což zavdávalo leckdy podnět k rýpnutí a šprýmům oponentů. Hele Dalibore, víš o tom, že Velká říjnová socialistická revoluce nebyla v říjnu ale v listopadu?, že Lenin se vlastně nejmenoval Lenin ale Uljanov?, a Stalin se vlastně jmenoval Džugašvili?.., no a takhle to mají komunisti se vším..." ha, ha, ha...dobírali si mne někteří kamarádi za bujarého veselí u piva. Vracel jsem slovní smeč argumenty, že nejsilnější musí být model komunismu, když takový bordel jako za socialismu -viz malá produktivita, zastarání základních prostředků atd. ho dosud nepoložil, zatímco kapitalismus by už dávno zkrachoval. Kromě Jardy nikdo netepal ani občas do mé slabiny, užívat si sexu a tak jeho žďouchanec "Tak co je lepší... křidýlko nebo stehýnko?" parafrázující na francouzskou komedii s Louis de Funésem v hlavní roli

, zůstávala bez větší odezvy. Jen osud a možná i Pepa a zasvěcení věděli, že mi osud všechny hříchy už spočítal. V klidu s námi mohl popíjet i Miloš, tehdy zaměstnaný u StB, což nám však v oddíle řekl, takže jsme ho brali jako fér člena a bavili se i před ním zcela bez nějakých zábran i o politických věcech. Nevím o žádném případu, že by toho bylo jím zneužito a řekl bych, že spíše bych to čekal od jiných cizích hostů pobývajících s námi v pohostinských prostorách nežli od něj. Čas od času někdo zverboval ještě skupinku na prodloužení zábavy, což nebyl problém v blízkém okolí pražského Malostranského náměstí. Zavírací hodina v 22,00hod se tehdy již blížila a pokud si to dobře pamatuji tak pokus o prodlouženou navrhoval Pepa.xx


Kupodivu se tehdy všichni omluvili z této akce a Pepovo zájem se upnul k mé osobě. Navržen byl bar umístěný v suterénním divadélku Rubín, které bylo zaštítěné organizací Socialistického svazu mládeže (SSM) a i já jsem tam rád navštěvoval některá představení, zejména ty, ve kterých účinkovali dramaturgové a herci v jedné osobě, bratři Justové. Jejich hry tepaly do socialistických slabin takovou necenzurovanou silou humoru, že jsem některá představení absolvoval i několikrát.Něco se změnilo, nebylo pochyb, neb jsme se už mohli veřejně smát i vlastním pookupačně upevňovaným systémovým chybám, přeze které nebylo možno se dostat vpřed. Bar přiléhající k divadélku slul zejména tím, že byl otevřen až do časných ranních hodin a bylo tedy možno pokračovat v dobře rozjetých přátelských sezeních a to vše ve velmi mladé a nezatížené společnosti tato místa navštěvující. Jenže mne se ten den také nikam nechtělo. A tak jsem lehce zalhal svojí výmluvu: "Já nemám peníze", netušíc, že se tato slova ještě téže noci vyplní. Mínil jsem tím tehdy tedy spíše to, že jich nemám nazbyt. Nebyli jsme spolu zase tak spřáteleni, abych mohl očekávat, že jsem celou záležitost neukončil. Jenže jsem se mýlil. "Já tě zvu!" dostalo se mi vzápětí odpovědi. Hm, jak z toho ven. Alkohol nebyl mojí slabinou závislosti, kapesným jsem finančně na tom byl osobně lépe nežli značná část mých odd. kolegů, takže tady nebyla úsporná motivace, lakota jsem také nebyl a fakt, že mne zve někdo, kdo nepatřil do okruhu běžných přátel piva, jsem nedokázal analyzovat jinak, než že by to bylo pochopeno jako odmítnutí nabízeného přátelství. Tak jsem se tedy podvolil a absolvoval jsem zcela netradičně dále středeční pozdní společenský večer ve dvou. V baru Rubínu bylo místo a Pepa objednal dva panáky vodky. Pokec nějak vázl, ale dvě vodky jsme vypili v naprosté pohodě. Pepa vstal a šel pro další i když jsem byl proti a už jsem nechtěl dále pokračovat, ale to už od baru donesl další rundu. Takže jsem upil ze skleničky a když Pepa odešel za barmanem na kus řeči, tak jsem zbylou část věnoval truhlíku s květinami. Tedy stále jsem byl v pohodě a můj krok byl i při odchodu jistý, neb ač jsem netrpěl závislostí na alkoholu tak jsem měl vyzkoušeno, že vydržím ty 2-4 černá, tuším 13ti stupňová piva v hostinci u sv. Tomáše a poté i několik skleniček tvrdého alkoholu bez naprostých problémů s motorikou chůze atp. Přibližný jednoduchý výpočet, kdy se dělí stupňovitost piva světlého číslem 4 a u černých číslem 3 a výsledek dává kolik % alkoholu obsahuje říká, že jsem mohl zkonzumovat 13:3=4,3%alkoholické pivo dejme tomu 3 půlitry a 1,5 panáka 40% vodky. Jenže, věc se vyvinula zcela jinak. Při odchodu a stoupání do prudkých schodů z baru Rubín, jsem již na posledních schodech zcela ztratil pojem co se dále odehrává. Z pozdějšího, již posmrtného mého rozhovoru s Pepou, jsem se dozvěděl, že jsme normálně vyšli na ulici, tam ke mne přijelo auto a já s lidmi co byli ve voze, jsem dobrovolně odjel. Domníval se tedy, že se dobře známe a věci již nevěnoval pozornost, ve smyslu co se mnou bude. Dodnes se domnívám, že se nejednalo o pouhý 40% alkohol, ale že koncentrace buďto musela být značně vyšší nežli 40% (a taková vodka se dá vyrobit),nebo obsahoval ještě něco o čem jsem nevěděl. To je můj subjektivní názor, který nemohu nijak dokázat. Dále už nastalo....


Procitnutí "pana Broučka"


Otevírám oči, je teplá letní noc, hvězdy nade mnou září a já nechápu jak jsem si mohl "ustlat" na dlažbě a tramvajových kolejích!!! mezi protilehlými stanicemi MHD s označením "Náměstí míru". Dochází mi, že není radno ležeti na kolejích tramvajové dopravy ať už jsem se na ně dostal jakkoliv (v budoucnu se na kolejích ocitnu ještě jednou!!!-těžce zraněn autem které do mne najelo). Zvedám se tedy k odchodu, uvědomuji si, že se muselo odehrát něco mimořádného, navíc kalhoty jsem měl důkladně pomočené.


Vnímal jsem cosi nepopsatelného v nočním ovzduší oné horké letní noci. Víte, "Nám. Míru" je na Praze 2 přirozeným spádovým centrem se svým kostelem sv. Ludmily, jehož architekt čerpal z kompozice chrámu sv. Víta na pražském hradě. Je to spádová oblast do které ústí shora dvě tepny a to dnešní ulice Korunní (tehdy Wilhema Pieka, původně ovšem Korunní) a potom Francouzská, aby se rozptýlily v postraních uličkách, či slily v proud dolů k řece pokračující tepnou zčásti pojmenované Jugoslávská a dále Ječná, nebo souběžnou Londýnskou, pokračující jako Žitná. To vše v přibližném kruhovém obchvatu, okolo citovaného kostela s parkem. Jen tramvajové koleje a MHD smí protnout zeleň parku a plnit svůj účelný koloběh na obou zastávkách s početnými cestujícími, kdy část jich mizí a objevuje se ještě z nenápadného vstupu do podzemní dráhy metra. O letních nocích chodí milenecké páry parkem či sedí na jeho četných lavičkách, stanoviště taxíků tam většinou zejí prázdnotou neb je vidět jejich shon po hlavích tepnách a noční MHD sem tam v rámci delších intervalů projíždí směrem na Francouzskou. Nevím jak dlouho jsem ležel na těch kolejích, ale mohu odhadnout jak dlouho jsem kráčel z onoho místa domů. Řekněme 20 minut. Po celou dobu od procitnutí, však okolo mne nebyla živá duše!!! Neprošel ani človíček, neprojelo auto, taxík, MHD no prostě nic. Kdybych to měl popsat jednou větou, tak bych řekl: "Vypadalo to jako po výbuchu neutronové bomby, kdy majetky zůstávají a ostaní nejen že zemře, ale zmizí a do toho světa povstane mrtvý člověk, v mém případě zavražděný a navíc okradený - zmizela mi totiž peněženka z kapsy kalhot, takže nebylo pochyb, že se někdo na tom podílel a že to není jen fata morgana. Pokud člověka mohou přehodit do souběžného, totožného, či nově vytvořeného "virtuálního" světa pak by to odpovídalo té opuštěnosti ve které jsem kráčel domů. Světla pouličních lamp svítila, domy byly na svém místě (což už přestávalo platit občas později, když mne to počalo mezi několika světy přehazovat tam a sem) a já jsem došel k bydlišti, odemkl si, vystoupal dvě poschodí, odemkl byt a připravil se na spaní. Po celou dobu nic a to slyším zejména v noci pod okny projíždějící auta, tramvaje atd. Ráno, když jsem se probudil jsem zjistil, že okolo mne kypí život hlavního města. Bylo slyšet auta, tramvaje i chodce hlasitě se bavící atd. Tuším, že jsem byl v ono údobí bez práce, takže i kdybych zmizel, tak by mne i v soc. společnosti s pracovní povinností asi nikdo nepostrádal. To se ukázalo později jako zásadní kladný faktor mé postradatelnosti v období, kdy jsem byl proti své vůli uzavřen v bytě cca skoro týden a děly se velmi zajímavé věci, až neuvěřitelné, leč důležité pro celé moje další životní období. Poté jsem také nabyl některé povýšené smyslové schopnosti, které jsem dříve neměl a o kterých se zmiňují knihy v souvislosti se schopnostmi jogínů či brahmánů po dosažení nirvány.


Toho roku 1988 probíhaly letní Olympijské hry v jihokorejském Soulu. Pro mne to má dodnes mimořádný orientační význam. To proto, že potom co nastalo, pohybu mezi nejen dvěma, ale více světy, které se navíc postupně vzhledem k sobě dostávaly do značných rozdílností v hmotě, prostoru a čase jsem potřeboval cosi jako pevný bod ve vesmíru, abych se poté mohl orientovat k několika původně stejným palnetám Země, ale zejména k přesnému určení doby svého posmrtného nechtěného "uzavření v domácím vězení". 


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Domácí vězeň a dálkový výslech


Poznámka: vzhledem k již citovaným zádrhelům, což mi nějak narušilo kontinuitu=nit, tak jsem poté dřel, ale stále to bylo mimo nadepsanou kapitolu i když z příhod poté. Bylo to tak děsivé, že jsem musel několikrát znovu přepisovat a na dovršení smůly jsem dělal posední asi korekturu, že už to zveřejním a nějak omylem jsem si to smázl. Takže psát tu hrůzu, které by jste nevěřili, že to je příběh normálního člověka (ani já bych nevěřil, ale už věřím, že se nikdo do nějakého zveřejňování nehrne), no a pak ještě vymáznutí poslední verze s tím, že alespoň jsem zachránil jen původní neopravenou část díky možnosti zápisníku a "neukládat", tak snad uvěříte, že se do toho znovu nehrnu. Takže pro všechny, co čekají na další část oznamuji, že ji pod názvem výše uvedené kapitoly zveřejním opět dále jako 3. pokračování samostatně!!!


Je to z důvodu, aby jste nemuseli pořád sem a zpět, zda jsem už něco dopsal a budete to vidět jako nový článek. Také počitadlo pak bude objektivnější. Děkuji za pochopení. Až si to budete moci přečíst, tak se mi asi nebudete divit, že se k tomu tak odhodlávám, neb to vůbec není z důvodu být zajímavý....


 


 


K datu 10.8.2011 je stav na počitadle čtenářů tohoto článku 26708


23.03.2011 14:42 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se