« Úvod | Jak jsem se chtěl stát... »

Doplnění k mému článku "Příhoda jak se stát poctivým cestujícím v pražské hromadné dopravě..."


 


Původní část celého příspěvku je pod názvem článku


Jak jsem se chtěl stát po Sametu 1989 poctivým...


Vzhledem k odezvě k části článku s oslovovací frází "ty vole" bych rád doplnil pro ty generace, které tímto neprošly následující, něco jsem již i ústně řekl včera na nepřímo sdělenou kritiku, coby téma (hodné článku samo o sobě).



Generační problémy


Tento jev = infekčně se šířící nějaký slovesný obrat, fráze atp., je dle mého názoru generačním jevem. Tam nastává touha se nějak odlišit, být originální jakkoliv oproti starší generaci a tak na svět přicházejí takovéto slovesnosti. Má generace v Praze se infekčně nakazila (že by po okupaci r. 1968???) slovním obratem "ty vole". Možná to byla reakce na to, jak některá starší generace, prošlá válkou I. i II. světovou viděla naši generaci jako stádo mladých nevycválaných volů. Začínaly se nosit rozšířené nohavice a džíny, dlouhé vlasy a poslouchal se big beat, místo dechovky. Šířilo se to lavinovitě a dokonce i na to byly zveřejňované vtipy, kdy si na jeden zdařilý vzpomínám. Ovšem ani ta generace přeživší dvě světové války nás neuchránila od lží, zatajování pravd a válek probíhajících v naší společnosti pod jejím povrchem, tak jako je tomu i dnes. Rok 1968 ukázal proč. Nebylo ani jim ani nám z východu přáno žít ve společnosti pravdy a po sovětské okupaci to bylo ještě horší.


Vtip publikovaný tehdy v denním tisku:


Potkají se dva mladíci a ten jeden říká druhému. "Hele vole, řekni mi vole co čteš, vole a já ti vole řeknu co seš, vole." Druhý mu odpoví: "Čtu klasiky, vole". A dozvídá se: "Seš vůl, vole!"


Nevyhnulo se to ani další generaci a tak si vzpomínám, když moje dcera poprvé užila na mne svoji generační hlášku "ty vado"!!! Slýchával jsem to potom dost často po Praze od jejích vrstevníků a šířilo se to také nebezpečně, až to možná zastavil další příliv originality těch jejich mladších dětských vrstevníků, ale později i dospělých, se svým neustálým "víš co" a později používaným "je to super". Potěšitelné je na tom snad jen to, že se to přenášelo do jiných rovin nežli bylo oslovování, byť už to ani tehdy oslovováním vlastně ani nebylo, spíše jakousi zaříkávací formulí určité generace v prostoru a čase.


05.02.2011 16:41 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se