« Úvod | můj příspěvek k otázce... »

Předsmrtné příhody

 


Příhody budou dvě a já dnes nemohu říci, která nastala dříve a která později. Možná na to časem přijdu, ale souvislost v ději mezi nimy je zajímavá.


 


Po svém zmrtvýchvstání jsem si postupně začal uvědomovat různé souvislosti, které jsem před svojí smrtí vnímal jako náhody, ale zcela jistě se o náhody nejednalo. Posuďte sami. Jen předesílám, že sice uvádím identifikaci v jednom případě mne známé a blízké osoby, ale z důvodů možných dvojníků a mého rozhovoru s některým, nelze tvrdit, že by se muselo jednat o jeho čin, neboli čin toho koho by jste se dopátrali atp., proto berte celou věc jako já, tedy jako pravdu relativní, kterou by jste neměli ublížit těm, kterých se tyto věci skutkově a vnitřním já netýkají = co nový svět to možný dvojník na cizí identitu, majetek, rodinu atd...viz mé předchozí články např. "Jak jsem se stal tajným, aniž jsem o tom věděl". Vše je zcela pravdivé a tak jen díky tlačící vědě, dýchající na zátylky tajných služeb, můžeme dnes odvozovat, že vše je už dnes kdesi známo, některé světy jsou v předstihu a pokud jsou do těch je následujících, opožděných, vykopnuti zrádci pokroku a humanity tak jako např. k nám do ČR i národy našich okupantů, tak s takovými osvojenými schopnostmi ze zákonů zmrtvýchvstání propojených s vědou a technikou, se může jednat o pokus zrodu nových otrokářských řádů, které poté zálohují svojí prací cizí světy "komunismů či světů hojnosti". Tyto se neustále propojují a sílí počtem dalších mrtvých. Vše vnímám jako tvorbu a zánik přerodem do organických forem systémů, které mají vždy jen obecný vstup-zpracování-výstup, viz mé články o základních zákonech.


 


 


íhoda č. 1


Pokus o zavraždění až možné následné úmrtí náhodného chodce,


aneb lze naprogramovat na dálku, či mezirozměrově mezi prolínajícími se světy něčí smrt skrze oční vjemy??? Řekl bych že ano.


 


Jednoho letního krásného odpoledne před srpnem r. 1988 jsem se rozhodl jako obvykle, vydat se na procházku Prahou ze svého bydliště a to pěšky z Vršovic na Staroměstské náměstí k soše Mistra Jana Husa. Kráčel jsem tedy z Vršovického dolíčku směrem nahoru na Náměstí Míru, kde jsem si všiml, že v shluku jiných různě kráčejících lidí mne vlastně jedna osoba kopíruje, ale tak, že v předstihu činní to co já zamýšlel. Mnohým se jistě taková situace stala také, v jiné formě, např. při chůzi jste se někomu chtěli vyhnout a on vám a vyhýbali jste se několikrát zcela přesně tak jako Váš protějšek, působilo to dojmem, že si schválně zastupujete cestu. Tedy, chtěl jsem z Nám. Míru jít do Londýnské a po ní dolů a před Demínkou uhnout a sejít do sadů u Národního Muzea, projít je na Václavské náměstí, poté sejít po levé straně až na Můstek a protáhnout se na Staroměstské náměstí. Ten človíček, jdoucí asi tak 10 až 20 metrů přede mnou, stále lehce mizející mezi jinými lidmi, skutečně držel stále moji trasu. Toto se dělo až do chvíle, kdy jsem jej náhle ztratil z očí, dole na Můstku, kde vedly tramajové koleje (tehdy jezdila tramvaj ulicí Na příkopě, dnes je to už jen pěší zóna) a já docházejíc onu dělící vzdálenost mezi námi, jsem si všiml, že na kolejích je shluk lidí. Nebylo divu. Dotyčný ležel na kolejích jakoby bez sebe. Ale to již přijížděla tramvaj ve směru od Prašné brány a řidič mnohokráte zvonil, aby se cesta uvolnila. Nestalo se tak, neb muž ležel dále na kolejích. My ostatní jsme stáli opodál. Řidič tedy zastavil a když se nedozvonil tak otevřel přední dveře a vyšel k ležícímu. Několikrát do něj lehce strčil, jakoby jej budil, a snad i něco od něj zaslechl, protože jinak už dnes nevím, proč mám zcela jasně v paměti to že se jednalo o německy mluvícího občana. Když to nepomáhalo, tak se jej řidič snažil obrátit jakoby nazad a tu se objevila kaluž krve pod ním. To řidiči stačilo a šel do vozu zavolat policii. Já jsem jen slyšel dohadující se lidi okolo stojící, že jej míjela skupina snad Rómů a někdo jej asi bodl nožem. Motiv nebyl znám. Pak jsem odkráčel dále, neb lidé čekající na tehdejší Veřejnou bezpečnost=policii, věděli o události více.


Toto vše by nebylo až tak zajímavé, kdybych se já poté, po mé smrti nezvedl také na tramvajových kolejích, nyní však podle zákona protikladů tam, kde jsem onu osůbku prvně začal vnímat, tedy na Nám. Míru. Zajímavé snad je i to, že jsem se cca po 20ti letech po smrti potkal s mým bývalým kolegou z hotelu Intercontinental Praha, kde jsem cca 5 let pracoval, a on mi sdělil, překvapen, že mne potkal a že žiji, že mne snad měli údajně zavraždit Rómové. Tomu ovšem neodpovídají příhody, které se již udály po mém zmrtvýchvstání a bylo by jich v pořadí několik k této události. Lze však i po nich nalézt ještě několik dalších vysvětlení, takže také zcela neobjasnily mé osobě celou záležitost a musel jsem se vypořádávat s prolnutým mnohadějem skrze filosofii, která nám byla dochována.


 


Příhoda č. 2


Buď ty, nebo já!!!


Se svým starším bratrem jsem se v oné době roku 1988 poměrně často vídal. Vzájemně jsme se zvali vždy na něco dobrého k snědku do pohostinských zařízení v matičce Praze. Vůbec mezi náma nebyl nepřátelský vztah i když jsme byli oba odlišní a náš vzájemný vliv na sebe způsobil, že jednou ten více přecházel vnitřně na stranu druhého a opačně. Leckdy starší bratr hodnotil i moji životní situace a byl z ní špatný s tím, že mně sdělil, že mne asi chtějí likvidovat. když jsem se ptal kdo, tak mi nedokázal odpovědět. Ale dozvěděl jsem se, že existují síly, které likvidují lidi a říkají tomu "Akce železo", což se také říkalo sběru starého šrotu. Varoval mne ať neskáču např. padákem, když jsem navštěvoval kamaráda na letišti Svazarmu, který amatérsky létal atd.


O to větší překvapení u mne nastalo, když jsme společně jednou procházeli Nám. Míru a on mně přibližně na stejném místě, kde jsem povstal z tramvajových kolejí k dalšímu životu, řekl pro mne dodnes památnou větu "Buď ty, nebo já!!!". Bylo to smrtelně vážně a v určitém afektu řečeno tak, že jsem nepochyboval, že to jde z jeho nitra. Zíral jsem na něj, naprosto nechápajíc ten obrat v našich vztazích. Jako kdyby byl naprosto někdo jiný. Posmrtné příhody mi v tom učinily ještě větší zmatek.


Ale o tom snad někdy příště, až se odhodlám napsat tu mne zde na blogu zcizenou část o tom co dále následovalo.


11.12.2010 15:35 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se