« Úvod | A co když je důvod svě... »

Jak jsem se podílel na porážce hokejového týmu SSSR aniž jsem o tom věděl..

Jak jsem se podílel na porážce hokejového týmu SSSR aniž jsem o tom věděl, poté co nás v roce 1968 Sovětský zvaz zákeřně přepadl, okupoval a mstil se za svoji zradu na jiných
-------------------------------------------------------------


Psal se rok 1968. V září jsem, coby učeň, nastupoval do zmíněného, od hostů téměř vylidněného, Interhotelu International v Praze 6 -Dejvicích. Jako většina národa jsem těžce nesl zradu Sovětského svazu a ozbrojenou okupaci, která zlomila postupně vyrůstající květ našeho, tehdy nazývaného, Pražského jara let 1967-1968. Coby 15tiletý, jsem neměl příliš velký rozhled o pozadí věcí a politice a i špinavostech řízených silou podle zákona "padajícího trusu" a o přenesení střetu zákona protikladů z formy život proti smrti, do lidské historie a její podsložky nazývající se politika.
Zatímco v některých rodinách umírali i děti, těhotné ženy a další naši občané pod rukama zrůdného systému SSSR a maršála Brežněva, naší rodině žijící na periférii města Prahy v Modřanech,se takové neštěstí vyhnulo (Modřany byly teprve v lednu roku 1968 připojeny k Praze,pokud si to dobře pamatuji).To ovšem nevadilo tomu, aby nás přijel obsadit sovětský tank, který na konci naší ulice, končící v lukách a polích, zaujal bojové postavení.
Přestože mi v hotelu naše kádrovačka sdělila, že se neví zda nás - učně nepropustí, neb není práce a neví se co bude, tak situace přímého krvavého masového střetu s naší malou armádou a velkým lidem nenastala,a učni nebyly propuštěni. A to díky osobní cestě presidenta Ludvíka Svobody do jámy lvové - do Moskvy, a potupného podpisu, horšího jak při Mnichovské dohodě od fašistů, kterým se zavázal spolu s dalšími některými politiky, včetně těch co byli gangstersky uneseni a vězněni okupanty v SSSR,že je za to budeme ještě milovat=přátelství mezi našimy národy.!!!(kdo nevěří, ať si tex smlouvy přečte v knize od Jiřího Fidlera:"21.8.1968 Okupace Československa" s podtitulkem "Bratrská agrese").
Také správný postoj tehdejšího našeho vedení Interhotelů Praha, nás nenechal skončit za vady sovětů, na chodníku.
Přez toto vše, jsem si nezasel do duše nenávist k lidu těchto národů.
A tak se stalo, že se přiblížilo MS v ledním hokeji, které se jako naschvál konalo vzápětí v okupovaném ČSSR a Praze, s osudovou možností tehdy vybojovat regulérní formou, beze zbraní a bez nefér jednání, pod dohledem mezinárodních sudí, pravdu ve sporu mezi SSSR a ČSSR!!!!
K zajištění kompletního stravovacího servisu pro "Sbornou komandu", jak se tehdy hokejové reprezentaci SSSR říkalo, jsem byl ředitelem hotelu, soudruhem (tehdy se tak říkalo všem vedoucím pracovníkům) Arnoštem Kuchařem, vybrán já, 15tiletý učeň 1. ročníku učebního oboru číšník.
Hotel International Praha hostil tehdy tuším čtyři reprezentační týmy MS. Jejich stravování bylo zajišťováno ve II. poschodí hotelu ve středisku zvaném "Salonky". Každá reprezentace měla jeden ze salónků označených čísly 1-4.
Sověti byli v prvním salonku zleva po vstupu do chodby kde se nalézaly. Zajištěno měli krom ubytování na pokojích, celodenní stravování, tedy snídaně, obědy a večeře (případné zmněny se upřesňovaly).Salonky byly uzamykány a vstup do nich měl pouze určený obsluhující a jeho nadřízení.Sovětská reprezentace dostávala ještě od svého lékaře na jídelní servis po "bonbónku" což byla asi jakási vitamínová bomba, ne příliš vzhledné hrubé velké kuličky. Mnozí z nich však tuto vitamínovou bombu nejedli a tak zůstávala poté na talířích jako zbytek. Byla však tak velká, že jsme se s kolegy divili zda jde spolknout. Protože jsem je odnášel se špinavým nádobím, tak jsme ze zvědavosti několik z nich snědli, co to s náma udělá. Nic jsem však já ani ostatní nezaregistrovali. Žádný doping to tedy asi nebyl a náš zájem opadl jako u velké části sborné.
Sovětská Sborná měla významnou zmněnu. Došlo k výmněně trenéra. Místo neoblíbeného trenéra Tarasova (a to i diváckou veřejností, kdy viditelně vládl autokraticky, nervoval hráče a jeho vytažený zápisík, do kterého si poznamenával jejich prohřešky, jej činil nepřehlédnutelnou osobností každého zápasu) do sovětskou armádou okupovaného ČSSR, přivezl sbornou trenér Tichonov. Vyšší, štíhlé postavy a klidné povahy byl kontrastem ke svému předchůdci. Pokud jsem správně zaregistroval, tak ve Sborné byl oblíben. Nelze tedy říci, že hráči by byli do bojů o světové trofeje vynervováni a stresováni. Trenér Tichonov vybavil salónek nástěnkou, na kterou přišpendloval korespondenci, která došla Sborné komandě jako celku, např. od pracujících nějakého závodu atd.Pod tíhou brutálního gangsterského přepadení téměř půl miliónem cizích vojsk pod vedením SSSR, očekával celý náš národ napjatě střetnutí. Sborná jistě chtěla zvítězit, ale heroické nasazení našich hráčů s vědomím, že mají možnost před celým světem dokázat co by v rovném boji s okupanty učinila, uštědřila sovětům první porážku. Byli zvyklí, že střet s naší československou reprezentací není lehký a i na prohry s ním. To co však následovalo ve druhém střetnutí, kdy zcela jistě chtěli moc a moc zvítězit, neb jim šlo nejen o zlatou medaily, ale řekl bych i o politický a osobní dopad případné prohry doma, nečekali ani oni. Před druhým střetem mezi SSSR a naší reprezentací jim došel další list od fanoušků . Všiml jsem se, že na nástěnce visí velký arch, na kterém jim fanoušci nakreslili pyramidu složenou z puků. Na každém puku byl uveden rok, kdy sborná dosáhla, jak tuším, zlaté medaile. Shodou okolností vyšlo na poslední puk na špici pyramidy právě probíhající MS v Praze. Fanoušci už jim zlatou nadělili. Tedy na onom archu. Obě strany listu byly ozdobeny vlajkami a to sovětské na jedné straně a československé na druhé. Všiml jsem si, že naše vlajka byla zakreslena chybně. Když jsem měl možnost mluvit s trenérem Tichonovem, hráči nebyli v ten okamžik v salonku, tak jsem mu sdělil svůj poznatek. "Jak špatně nakreslená vlajka ?" reagoval. Ukázal jsem na ni a řekl. Naše vlajka má bílou barvu ve své horní části a červenou ve spodní části. A na archu to bylo zakresleno opačně. Je to tedy špatně. Chvíli zauvažoval a pak mi povídá. "Sundáme ji tedy?" "Ano" zareagoval jsem já a společnými silami jsme arch odstranili pryč.V té době jsem ještě nic nevěděl o konspiraci, tajných metodách sledování lidí a jejich prověřování (viz mé foto z oné doby v obrázcích) a netušil jsem, že skrze zrak lze předávat symbolické informace kamsi do nadrozměru, ovlivňující náš svět. Naše oči tedy zaregistrovali sundání=zřícení=likvidaci onoho již znázorněného zlatého prvenství a naši předvídanou porážku. Ten večer bylo celonárodní manifestací sledovat odvetný zápas mezi SSSR a naší ČSSR. Kdo nemoh sledovat televizi, ten měl naladěné rádio. Rovněž my v práci, jsme již měli prostřeno a připraveno na večeře a sledovali mezi další prací stav zápasu.Neuvěřitelné se stalo skutkem. Naši hokejisté podruhé svedli heroický zápas a sovětům to nandali. Bylo to jediné zadostiučinění našich národů za ideovou zradu a zbabělost vůči pravdě a brutální síle okupantů. Lidé se rojili do ulic a oslavovali naše vítězství.Pochopitelně i já jsem měl velkou radost, kterou jsem však nemohl před Sbornou přehánět. Před příchodem Sborné na večeři, se u mne zastavil ještě ředitel hotelu a dostal jsem pokyn, že se jim nemám smát. Nebylo ho třeba. Nebyl důvod se jim vysmívat. Před zápasem jsem požádal někoho z reprezentace Sborné, zda by mi jako suvenýr mohli věnovat podepsanou hokejku. Když přicházeli na večeři tak jsem již z dálky mohl vidět, že nezapomněli i po své prohře na slíbené a hokejka se v rukou některého z nich blížila k mé osobě. Večeře proběhla ve znamení chmur. Bylo poznat, že s prohrou nepočítali a i to naše vypětí a celková atmosféra jaksi neladila s oficiální verzí jejich brežněvovského vedení, že vojska jela potlačovat do naší země pokus o kontrarevoluci. To vše se promítlo i do atmosféry MS v ledním hokeji v Praze. Poprvé za celkový pobyt v hotelu, se mnou chtěl někdo z jejich reprezentace hovořit o tom, co se u nás vlastně před příchodem jejich (okupačních) vojsk dělo. Obránce Sborné Vasiljev, mne dokonce pozval na pokoj na vodku a kus řeči. Tak jsem měl možnost mu říci pravdu a reál, jak probíhal v mém reálném světě (tehdy jsem si myslel, že je to jediný reál a jiný nemůže být). Když jsem mu říkal, jak u nás ty "kontrarevolucionáři" chodili zadarmo pracovat na národní směny, aby se posílila naše socialistická ekonomika, jak lid stojí za KSČ a jejím vedením a obrodným procesem, jak většina národa nemohla pochopit tu zradu, že nás naše tzv. bratrské národy přepadly, jen zíral. Prý jim o tom v SSSR říkali zcela něco jiného. Celé to obrovské zklamání důvěry v přátelství k SSSR jsem mu dokumentoval vtipem, který v té době u nás koloval. Cituji: " Na Slovensku u hranic babka budí dědka. Dědku vstávej!!! Dědek nic. Dědku vstávej!!!Dědek se budí se slovy proč mne budíš??? Babka mu říká, vstávej jsme okupovaný. Dědek mávne rukou a povídá. Neboj sověti je vyženou!!!"
Myslím, že i reprezentace SSSR, která propagovala sovětský systém idei bolševického komunismu svým sportovním kláním na mezinárodním vrcholovém poli, pochopila, že byli tak, jako celý SSSR a její národy, sprostě obelháni!!!!
Celé toto bylo umocněno tím, že z jejich slov bylo zjevné, že tentokrát se naši s nimi bili jako s nepřítelem, zatímco jindy spolu po zápasech třeba usedli na kus řeči, skleničku atp.


Hokejisty Sborné jsem měl příležitost takto pracovně vidět dvakrát.  MS v ledním hokeji které se konalo dvakrát v době mého působení v uvedeném hotelu  v Praze, mi tak nadělilo dvě podepsané hokejky, fotografii celé Sborné s podpisy a ještě jsem obdržel volnou vstupenku na zápas některých jiných reprezentací, a podpisy na program MS.
     
Možná, že kdyby se odhalila celá pravda o politice a jejích tajných formách a i zločinech a praktikách likvidace lidí za socialismu, okrádání národů a jejich požírání až k možné genocidě atd., že by zjistili, že tak sprosté slovo na světě neexistuje, které by takovou zradu a zprzněné praktiky ideové a další rozpínavosti, obsáhlo.


Myslím, že jsem to potom od těchto tajných složek ve svém osudu schytal. Počátkem toho mohlo být sundání onoho archu. Pomsta mne neminula ani v chybě s naší vlajkou, neb po čase jsem se v hostinci "Květen" na Ruské ulici, spletl v naší hymně v textu a to už ale bylo o dost déle, abych mohl vědět kdo za tím stojí, neb mechanismy zločinů od rusonárodů na našem území se ještě prohloubili s nástupem vlády presidenta Havla a trvají dodnes. Metody jsou natolik utajené, že si málokdo uvědomí oč se jedná, ale kdo už něčím takovým prošel a viděl přímo nasazené "pracanty v pomoci našemu hospodářstí" v akci v ovlivňování lidí a jejich jednání, ten již ví své.Toto ovlivňování se děje na všech úrovních, takže se od ovlivňování presidenta a vlády za ty desetiletí okupace natolik prohloubilo, že už můžeme tušit, že každý náš občan má na sebe potají nasazeného agenta z řad rusonárodů.To jen pro ty bezstarostné demokraticky smýšlející občany.Dalibor Zvolský


P.S.


Nevím kolik toho protrpěl Čechov od Čechů, ale i kdyby, tak se mám právo domnívat, že ve svém upřímném vyjadřování nejsem horší nežli uznávaní velikáni Ruského národa:


Dobrý den,
citát pro dnešní den:


Anton Pavlovič Čechov
Je tam jen jeden upřímný člověk, ale i ten je, mám-li být upřímný, svině.


Přejeme příjemný den!


 


 


 



14.08.2009 19:07 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se