« Úvod | A co když je důvod svě... »

Jak jsem se za socialismu v ČSSR dozvěděl, že celý náš národ krade a další příhody socialismu bez lidské tváře

 


Věnováno cele otcům a školství


 



   Pokud pominu možnost, že při prolínání světů mrtvých a živých dochází ke střetům jejich vyspělosti, např. některé jsou v předstihu (mají už socialismus zatímco jiné to teprve čeká a některé o socialismus přijdou...)a vyjdu z většiny dokumentů (pozor mám i jiné!!!) co vlastním od dětství, tak socialistickou republikou jsme se stali až v roce 1961 a ne např. v roce 1953 či ještě dříve.
   ŽIL JSEM TEDY JAKO DÍTĚ ZÁKLADNÍ ŠKOLOU POVINNÉ NĚKDY OD DRUHÉ TŘÍDY (zde mám dokumentově zase nesrovnalosti) V ČSSR.
   Doufám, že nám to alespoň v něčem souhlasí.
   Vzpomenu-li na rodiče, musím konstatovat, že jsem je neviděl zajít do hospody, kouřit, pít alkohol ve větší nežli velmi malé míře, či jinak utrácet peníze. Zpočátku byla maminka v domácnosti
(starala se o tři děti), ale to se nedalo finančně zvládnout a proto jak to bylo možné nastoupila do zaměstnání. Přesto docházelo k situacím, že finanční situace byla vypjatá a dvakrát dokonce tak, že se mi plačíc svěřila, že prostě nemá ani na chleba.
   Oblékl jsem se tedy do svátečních šatů, vzal starou peněženku starých mincí, které jsem získal od mladšího bratra (dodnes mám podezření, že ji vzal z věcí dědečka, které byly po jeho přestěhování z pohraničí uloženy v garáži domku co koupil v Praze a ve kterém jsme žili. Byla to pravděpodobně peněženka mincí, kterou objevili schovanou na půdě bývalé německé usedlosti, ve které bydleli po válce - sbírka starých mincí i z římského období, taková směsice cca 30 kusů).Jel jsem do centra Prahy, kde poblíž Staroměstské radnice byl numismatický obchod. Vybalil jsem tam mince a byl zvědav co bych za to dostal. Prodavač se v tom chvíli přehraboval a neměl se k jasné odpovědi před malým klukem, ale zareagovala nenápadně jedna návštěvnice a šeptem mi sdělila ať vyjdu za ní ven a následuji jí.
Ta ode mne mince odkoupila za tehdy pro mne neuvěřutelnou částku 500,- Kčs!!! To byla asi třetina až čtvrtina mzdy otce za měsíc.Bochník velké Šumavy stál tuším 5,20 Kčs. Měl jsem velkou radost a překvapil maminku předáním oné částky. Nejdříve jsem jí musel vysvětlit jak jsem k ní přišel a potom bylo peněz využito na překonání krize. Tato situace se ještě opakovala a druhý můj prodej se týkal tzv. angličáků, neboli kovových modelů autíček, které však byly poškozené a tudíž se i mohly dostat výměnami věcí mezi dětmi k nám. To už nebylo tak slavné ale částka přes 200,- Kčs i tentokrát zažehnala hladové období.
   Jako filosofijícímu dítěti mne to nedalo a zeptal jsem se jednoho dne zcela otevřeně o samotě  na téma "naše chudoba" otce (rozeznávám tři typy svých otců- každý byl vizuelně trochu jiný a povahově zcela, jen mi nikdo neřekl, že je možné se prolínat do různých rodin a tím i světů, prohazovat děti atd.).
   Byl to otec s velmi klidnou povahou, takový beránek,(potomek bývalého ruského šlechtice Izvolského, který je i citován v v knize T.G.Masaryka "Světová revoluce"), avšak dokázal být vlídností až takový, že se vyžíval v moci autority, kterou asi jinde neměl a dokázal vlídně druhé ničit, když věděl, že to druhým vadí (představte si jak vám denně říká, že se máte před přecházením silnice nejdříve rozhlédnout a to hlasem jakoby s nuceně skrývanou radostí, kdy se mu chce smát).
   Otec tehdy seděl na židli u stolu a já stál u něj a díval jsem se mu do očí. Otázka zněla:"Tatínku, proč nemáme někdy ani na chleba a jiní mají?"
   Odpověděl mi: "Protože všichni kradou, Liborku".
To se mnou hnulo a pravil jsem mu: "Tak máš krást taky".


Tím naše filosofování, dítěte se zbabělcem, skončilo. Lhal!!!
   Neskončili však problémy s ním i vůči mne. Zažil jsem při onom prolínání, že leckdy se mnou hovořil tak, že jsem smysl nechápal. Uvedu příklad. Se mnou do třídy chodil spolužák a jmenoval se Frk.Otec použil jeho jméno. Přehodilo mne to asi do světa, kde hovořil se "mnou" (dvojníkem) a jím vyslovená věta "To jsou, my dobré frky" nedávala smysl. Stávalo se mi to často a byl jsem nucen se ptát na význam sdělení, kdy zase on nechápal, jak to že to nechápu.
Nejhorší však bylo, když jsme stáli proti sobě a dívali se na sebe a já cítil, jak mi kdesi jinde lámou nohy!!! Byla to bolest, ale o něco zmírněná oproti skutečnosti a tak jsem jen nechápavě stál a přemýšlel, co se to vlastně se mnou děje a proč!!! Nikdo mi dodnes nic nevysvětlil, ani lékař při další nastalé situaci po letech, když jsem po pracovní směně ležel doma a zažil totéž tak, že už bolest byla skutečná a jen díky tomu, že jsem se dokázal zvednout a pustit na nohy vodu, jsem si nohy asi zachránil. Lékař prohlédl můj rentgenový snímek a pravil. Vy jste se někde vysekal na lyžích co? - či něco podobného v témže smyslu. Já mu sdělil pravdu a od té doby jsem se od něj nic nedozvěděl a snímek mne nechtěl dát, že bych ho musel zaplatit a na to já neměl peníze.Dodnes mám koleno levé nohy zdeformované jen z pouhého spaní!!!
   Ovšem doma jsme měli nábytek z břízy, kavkazského ořechu a i TV musela být laděna do břízy. Nebýt maminky, tak jsem neuměl plavat, neučil se lyžovat a vůbec sporovat, neb otec mne naučil jediný podivný sport "šachy". Pro mne jako pro kluka, který měl otce coby sportovního invalidu a mne šel sport ve škole tradičně nejlépe ze všeho, nebyl vzorem a autoritou přirozenou. Neučil mne (za ostatní nemohu mnluvit) ani věci do školy a měl strach i před dětmi hovořit (vzpomínal na stalinské doby, kdy  prý děti udávaly rodiče, tím, že si sdělovaly co se doma povídá). Byl to podivný socialismus a to nejhorší mělo přijít. Učení po základní škole. Chtěl jsem na kuchaře, a byl otcem nasměrován na hotel International Praha. Pro kluka z vesnice a pak periferijního pražáka z městysu Modřany, to bylo jako jako jít z chalupy do zámku, jen s tím rozdílem, že na zámku nebylo pro mne učební místo kuchaře, ale možnost jediná, učit se na číšníka (jak někdo říká "učit se na zloděje") - ruská pomsta, za to, že jsem mu řekl ať tedy krade taky, když všichni kradou. Tak mi to výchovně zařídil. Jen jsem byl blbec a nepochopil to, neb přez rozpory co jsem byl nucen zažívat a přez mlčící okolí, včetně školy  která také o žádných takových věcech nehovořila,jsem byl osamocen ve svém hledání pravdy, když rozpor co je socialismus předkládaný školou a mne životem a definovaný otcem po mé otázce, jevil velmi značné rozdíly.
   Díky své hlouposti jsem tedy prožíval normální dětství a vypouštěl rozpory z úvah a měl otce dokonce i rád, protože děti si brání rodinu zpravidla jako celek.
   V pozdní dospělosti mne došlo, že otec musel mít velké konexe, jinak bych se do takového prostředí v učení nedostal, byť byl nástup v září roku 1968 narušen sovětskou okupací a uvažovalo se, že nás i přeze podepsané smlouvy propustí, protože Interhotely zely prázdnotou a nebylo co dělat. Takže naše první práce byla uklízení podzemních bunkrů hotelu. Další vývoj onoho hotelu byl prosovětský, po nuceném odchodu jeho ředitele Machytky, za kterého se vyskytlo sklo v jídle sovětským turistům a řešila to kriminálka, dále uvízl sovětský generál ve výtahu a to už bylo rozhodnuto o Machytkově osudu.Když jsem já, podvyživený učedník, dostal zbylé jídlo chybějících sovětských turistů na obědě a vytáhl z pusy jehlu na šití zabalenou do jednoho kousku čuftu, už to nebylo nic převratného a nikoho jsem neudal. Snad i proto, od té doby už nevím o žádném dalším takto násilném boji proti sovětským okupantům naší země. Toto, i to co se dělo poté, bylo již jen pouhou prkotinou, proti přímému ohrožení zdraví našich turistických okupantů a spíše nám všem uškodilo, nežli pomohlo.
Možná zase někdy jindy o socialismu, výchově a dalších zážitcích. Dalibor Zvolský


 


16.04.2009 19:52 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se