« Úvod | A co když je důvod svě... »

O osobnosti v dějinách

Aneb kritika sovětského učení v marx.-leninistické literatuře a učebnicích.



Mnozí znají výrok "Válka je vůl!". A mnozí s ním i souhlasí, včetně mé maličkosti. Bohužel, ne všichni a ani všechny národy nejsou vychováváni k míru. Jako proradnost jsem cítil i já, že se za socialismu hovořilo o mírové politice a činy tomu neodpovídaly zcela vůbec. Konec konců český a slovenský národ to poznal sám na sobě zejména v období zviditelněné zrady Sovětského svazu na našich národech, tedy v roce 1968 při vojenském přepadení naší ČSSR a následnou, několik desetiletí trvající vojenskou okupací naší vlasti.
Když po r. 1989 na schůzi uliční org. KSČ ústy jejího předsedy bylo vysloveno, že války musí být, začalo mi být zjevné, že i komunisté starší generace nám mladším cosi tají, neb proklamovaný mír a mírové soužití bylo s tímto výrokem v protikladu, nebo, že se jedná o chybu integrovanou do původní duchovní myšlenky o idei komunismu. Chybu jsem nalezl v učebnicích od sovětských autorů, které jsme jako jejich věrní nohsledi překládali a předkládali našim generacím jako duchovní potravu bez asi jakýchkoliv úprav a kritických komentářů.
Dovoluji si tímto, tedy napravit tuto skutečnost a oponuji sovětským autorům, kteří jako příkladné osobnosti předkládají lidstvu ve svém učení vojevůdce s příkladem Alexandra Velikého.
---------------------------
sem bude doplněn jejich text, pokud mi zase nebude ukraden z uzamčeného bytu, tak jako celá řada mých osobní věcí........(text, který jsem původně četl jsem dodnes nenalezl -18:44 13.11.2008 i když jsem nalezl obdobný v jiném významu s odkazem na A. Makedonského a dalších, ponejvíce vojevůdců.

02.11.2008 tedy doplňuji, že intuice mne nezklamala a vypadá to na další vniknutí do bytu přes neporušený zámek a citovaná učebnice není k nalezení. Zatím, již se mi stalo, že takto zcizený snubní zlatý prsten mi byl vrácen po čase byť na jiné místo nežli byl původně. Zatím tedy proberu postavu Alexandra Makedonského , zvaného též Veliký. Na pomoc si vezmu knihu od autora Miloše Biče "Při řekách Babylónských". Píše se v ní na str. 102-103 o citovaném vojevůdci následující: "Jeho záměr uskutečnil jeho syn Alexandr Makedonský zvaný Veliký (níže e.A). Nejdříve přimněl neklidné řecké kmeny, aby se smířily s novou jednotnou vládou a r. 334 se pak přeplavil na asijskou půdu. Poslední perský král Dareios III. (Dárajavahuš, 336-330) se mu postavil na odpor na hranicích Sýrie a Malé Asie. Byl však poražen u Issu a Peršané se dali (i s králem) na panický útěk. Také Dareiova matka a manželka s třemi dětmi padly i s poklady, které měl s sebou, do zajetí. Ostatní harém a dvorský personál nechal Darieos v Damašku, ale Alexandr neváhal, vyslal tam vojenský oddíl a všechny zajal. Prý to bylo mj. 300 kuchařů, 100 připravovatelů nápojů, 40 kadeřníků a voňavkářů, 46 věnečníků a 329 tanečnic.
Alexandrovo tažení se pak čím dál více podobalo triumfálnímu průvodu. Ve Foiníkii mu chtělo vzdorovat jen město Týr, ale po sedmiměsíčním obléhání bylo dobyto a obyvatelé buď ukřižováni nebo prodáni do otroctví. V Jeruzalémě vítal Alexandra sám velekněz a zajistil tím Židům královu přízeň. V Egyptě uvítali Alexandra jako osvoboditele z perského jha a slavili ho jako syna boha Amuna. Mezitím se Dareiovi podařilo sebrat nové vojsko. K nové bitvě došlo u města Arbély ve východní Asýrii. Dareios však opět utekl a Alexandr nerušeně táhl na Babylón, kde ho přijali jako osvoboditele. Při průchodu élamskými horami se utkal s loupeživými Uxiy, kteří byli zvyklí vybírat i od perských králů za průchod poplatky. Alexandr si s nimi poradil po svém a měl před sebou volnou cestu do Persepole a Pasargad. Kořist byla nevyčíslitelná a vítězství se náležitě oslavovalo, rovněž nezřízenými pitkami. Do němoty zpitý král přitom v persepolském paláci založil požár a zničil tak kulturní hodnoty nesmírné ceny. Pak pronásledoval Dareia, ten později padl do rukou vlastních dvořanů. Zbývalo projít východním Íránem a zajistit tam pořádek.
Alexandr chtěl vytvořit říši od Makedonie po Indii. Za její hlavní město si vybral Babylón. Svůj světovládný sen však neuskutečnil. Zemřel v Babylóně asi v polovině června r. 323 př. n. l. stár 32 let a 8 měsíců. Je pravděpodobné, že si uškodil nezřízeným pitím, ale rozhodně muselo jeho zdraví utrpět nesmírnou námahou při válečných taženích v nezdravém podnebí babylónském. Odešel v něm jeden vskutku veliký a nesporně schopný panovník, kterému se podařilo otevřít cestu západní kultuře do východních zemí a naopak vymoženostem východních kultur na západ. "

Tak toliko autor knihy. Z dalších pramenů jsem ještě četl a vyvodil, že nejen nezřízené pití, ale např. přisvojení si celého harému po poraženém perském králi a dokonce vynucování si v Egyptě božských poct pro svoji osobu, muselo ukazovat na morální extrém vybujelé pýchy a mohlo značit počátky ztráty sympatií i těch národů, které jej původně vítaly jako osvoboditele od Perského jha. Naštěstí však zemřel dříve, nežli se usadil do pevné vlády, která by se asi příliš nelišila od Peršanů co do zátěže. Také to, že jeho následovníci již tuto říši neudrželi svědčí o této možnosti.

Co dodat. Kdyby mi někdo řekl, že u zkoušky z marx.-leninismu vyhořel na otázce osobnosti, jako vzoru nejen pro ČSSR tehdy současné, ale i pro budoucí generace, kdy uvedl Alexandra Makedonského, vůbec bych se nedivil logice zkoušejících. Uvést jako vzor osobnosti pro socialismus a komunismus otrokáře a jeho systém, opilce a božských poct vyžadujícího panovnického individua mi připadá vskutku scestné. Po přečtení sovětských autorů v oné učebnici a zkušenostech jak po staletí činní ve světové politice a vojenských agresích a výbojích se však nedivím, kdyby opak byl pravdou.
Příště zakončím autory, které snad ani SSSR nemůže pokládat za podjaté a navíc....nechte se překvapit ...
Sobota 08.11.2008
Citace z knihy J. Fučíka "V zemi kde zítra již znamená včera" nakl. Svoboda 1951 str. 24 :
"Ale neobávejte se, že jsem zapomněl v té dlouhé noci nad naším světem, neobávejte se, že nevyplním to, co jste nám přikazovali, co bylo jediným vaším přáním, když jste říkali : Mluv pravdu. Mluv o všem co jsi viděl. Mluv o našich úspěších - víme, že jsou veliké - ale mluv také o našich nedostatcích, o překážkách, které se nám stavějí v cestu, nezakrývej nic. Lhal bys mlčením.
Ne soudruzi, toho se neobávejte, nechci lhát ani slovy ani mlčením .
Kdo poznal vaše budování a náš boj, ten nemůže lhát."

Toliko tedy citace z knihy, která asi není bestselerem ani dnešních generací, jako nebyla již mé generaci. Hovoří však jasným jazykem, že i v SSSR a zejména rusonárodech došlo k podstatným generačním změnám v myšlení, slovech a jednání. Lže se slovy i mlčením nejen vlastním národům SSSR, ale celému světu. Víme co i zde v ČSR jejich poradci nastolili.
Tedy absence pravdy se jeví jako největší překážka k odstranění nesebekritiky a velikášství dovolující páchání zločinů i na cizích územích, až hazardovat se světovým mírem. Přestavba M. Gorbačova měla odstranit zlo od základů vad. Byly a jsou však tak pevné a hluboké, budované po celá staletí, že odstranily M. Gorbačova a přestavbu. Alespoň navenek, do našeho reálu. Co by asi o tom napsal J. Fučík a také o roce 1968 a i dnešnímu dění? Nazval by to zradou idejí a lidstva od SSSR a zejména rusonárodů, tak jak to cítím já? Celé to vše začíná nenápadným vnášením vad do druhých. Včetně vývozu ideologií atp. Proto jsem považoval za správné upozornit na vadu osobnosti Alexandra Makedonského a vůbec celé propagandy válečnictví a z toho vyplývajících lží, že zabití agresorem není vražda, válečná kořist není zlodějna atd., ale čin hodný osobnosti člověka.
Zároveň si však uvědomuji, že ani v minulosti ani dnes a v blízké budoucnosti, nenastala situace, aby voják i jako skutečná osobnost, mohl říci své - NE válce agresorské, mnohdy vydávané jako pomoc. Tím je voják, asi ve většině případů, zbavován části své osobnosti ve svůj neprospěch. Pomoc je u mne stavět školy, nemocnice, či darovat humanitární další pomoc, nikoliv však v jakémkoliv vojenském sboru mimo tzv "Modrých přileb" vojsk OSN.
Věřím však, že se ozdravené lidstvo jednou mé zatímní utopii o společnosti, včetně reorganizace armády, přiblíží až ji i překoná.
Další příspěvek příště.

18:44 13.11.2008
Citace z knihy Pavla Tigrida "Politická emigrace v atomovém věku" str. 77:
"Jako kdysi generálové Rudé armády si připíjeli na to, až nebudou až jich nebude třeba ve společnosti bez válek,...."
Další příspěvek příště.

18:57 20.11.2008
zde odkazuji na obrázky, kam jsem ofotil z knihy T.G.Masaryka "Světová revoluce" části o zhanobování vojáků čs.legií sovětskou armádou (kniha je velmi dobrá na postřehy o rusonárodech a jejich expanzivních cílech, již tehdy s obětováním ostatního slovanstva za vidinu dobýt Cařihrad) a mnoho dalšího.

16:46 22.11.2008
a zde poslední příspěvek k tomuto tématu kde se odhaluje "osobnost" agresora z knížečky ing. Solara "Půjde to",
kterou se snažil pozdvihnout národní seběvědomí v těžké době pro naše národy roku 1938 i tímto citátem:
"Nebojíme se než jednoho: aby nám nebe nespadlo na hlavu."
Odpověděli r. 335př. Kr. Keltové na hrozby Alexandra Velikého


---------------------------- oponuji tedy s tím, že:

Válka je vůl, aneb k osobnosti v dějinách lidstva
----------------------------------------------------------------------
(pátek 04.03.2005 L.P.)

Jestliže vojevůdce svými činy oslnil část lidstva, která však nebyla jím znásilněná, okradená, okupovaná či jinak przněná, nazve jej hlupák osobností. Nepopírám, že lze bojovat i za dobré a pokrokové věci, ale to už smrt zákona negace-negace tak zařídila, aby se jedni vyšvihli po zádech vad vnesených do jiných!
Skutečná osobnost zabere celé lidstvo beze zbytku! Jak všechny mrtvé i zpět tak současníky s pravděpodobností zabrat i značnou část budoucích.
A tak rozdávající se filosof, schován za vojevůdcem, je-li duchem kosmopolitní a létá k makro i mikrosvětům, je osobností všech, zatímco vojevůdce jen těch vítězných pod ním, KDYŽ IDEÁLY ZA KTERÉ BOJOVAL PŘEHLUŠÍ HNUS Z PRAKTIK JEHO VÍTĚZSTVÍ ! Po pochopení této mé zapsané myšlenky lze lépe pochopit i totalitu, cenzuru a utajování včetně snahy přepsat pravdivost lidských dějin některými jedinci až národy. Pravda, jako idea sama o sobě, je nepřítelem takových.

Jako příloha k tématu dobře poslouží v zde zveřejněných obrázcích oskenovaný nákres "Má teorie prolínajících se rozměrů a pohyb myšlenky v nich", kterou jsem již zveřejnil k článku o duchovní impotenci.
01.11.2008 10:47 | Autor: DaliborZvolsky@centrum.cz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se