« Úvod | Olympijské hry v Jižní... »

Kvantová mechanika a já

Je kvantová mechanika závislá na vnímání času?
Podle toho co jsem viděl na https://www.youtube.com/watch?v=6B4P8Z0AAIA není možné, aby člověk sám osobně dokázal fungovat na principu kvantové teorie, která nabízí skok (zejména v čase potřebném na nějaké řešení) v možnostech práce počítačů a asi nejen jejich.
Po tom co jsem zažil (viz mé články zde na blogu - jak jsem vstal z mrtvých atp.), mohu říci, že se mne otevřel krátce celý vesmír chápání a odnesl jsem si zpět schemata - modely, jakési zjednodušení chaosu všeho stvořeného a zkoumaného do jakéhosi zjednodušeného chápání makrosvěta. Takže tvrdím, že vše co existuje v makrosvětě, lze proměnit v určitý mikrosvět. Člověk je pak jako kocour v botách, ve stejnojmenné pohádce, který přiměl obra, aby se proměnil na myš a chytil jej pak tímto dosažitelným způsobem. Dávám tedy v plén svůj zážitek podobný či rovný kvantové mechanice.

V období kdy jsem jakoby komunikoval (nemohu dokázat, že je to tak či jinak) skrze svoji mysl s něčím co ovlivňovalo mé prožitky na tomto světě až tak, že by to někdo považoval za zázraky a jiný za např. schizofrenii (za kterou se mnohdy skrývá jen snaha umlčet to co věda tlačí k provalení lži), jsem měl možnost být v určitý okamžik na dvou různých místech současně a vnímal jsem dvojmo tuto pro mne realitu. Bylo to opět jako ukázka, že něco lze o čem se nemluví či je umlčováno společenské vědomí o této věci. Rozdíl oněch míst byl cca 50 km. Což kontrastovalo s jiným zážitkem na Karlově mostě, kde jsem měl možnost menšího rozsahu v několika faktorech. A to ve faktoru vzdálenosti a času. Tam jsem pouze při rozhovoru s jinou osobou, stojíce u kamenného pásu mostního zábradlí na straně proti proudu řeky Vltavy, najednou několikrát aniž bych se sám hnul viděl osobu na kterou jsem se díval, ze dvou různých úhlů. Bylo to jako kdyby tělo zůstalo na místě, ale  přeskočilo do souběžného jiného světa kde jsem stál o několik kroků jinde a tím jsem měl i jiný úhel pohledu. Tyto přeskoky se několikrát zopakovaly jako důkaz, že nejde jen o šálení zraku. Oproti předchozí popsané příhodě tedy můj vjem nebyl z pozice o úroveň výše, abych vnímal oba pohledy současně. V rozměrech světů, které souvisí s kvantovou teorií, jak se domnívám, lze tedy postupovat v různých úrovních mezi souběžnými světy - kvantitě a při zvládnutí jejich sjednocení v sobě i v kvalitě. Pokud ovšem tato kvalita není zapřičiněna rychlostí v čase, že nerozpoznáme, že nastal tentýž případ jako na Karlově mostě díky žárovkovému efektu - žárovka také rozsvítí a zhasne v takové četnosti, že nerozpoznáme, že zhasla a jeví se nám, že neustále svítí.
Ať tak či onak, v obou případech se jedná o možnosti povýšených lidských schopností, které jsou tedy možné, kdesi se i tajně využívají a budou utajeně využívat, dokud věda neprorazí skrývané lži. Vědci se blíží důkazům o souběžných světech, zvícenásobení se do nich pod jednou identitou vnímání (ne tedy pod papírovou a zfalšovanou identitou tajných služeb) a tak volám: "Bravo vědci a bravo kvantová teorie!"


Některé z modelů  mé fantazie, možných k ověřování diskutovaných problémů:

1) Mnohosvěty

Lidstvo sestrojilo kopírovací stroj. Takový malý zázrak kde pomocí světelného toku vytvoříme přesnou kopii originálu.
To ale v makro prostoru existuje také. Země a nejen ona, obíhá okolo své hvězdy Slunce a otáčí se, takže je za 24 hodin překopírovaná celá. Teoreticky tak vzniká každý den jedna kopie. Kopie se v detailech liší o to co bylo pozměněno v průběhu oněch 24 hodin. To by znamenalo, že mnohosvěty mohou vznikat na různých úrovních. V mikro i makrosvětě, jen technologie jejich výroby se může měnit. V makrosvětě bych řekl, že množení probíhá tím, že vyzařovaná energie celého letícího a zatím i rozpínajícího se vesmíru zanechává svoji kopii v prolínajících se prázdných vesmírech a tím ztrácí i postupně svoji energii, jinak by asi letící paprsek nikdy nezmizel a letěl by do nekonečna. Asi formou onoho filosofa, který tvrdil, že letící šíp stojí, protože je pokaždé na jiném místě (tedy v jiném světě).

2) Velký třesk

Tvrdí se, že není vyřešena otázka vzniku "Velkého třesku" (VT)  . Dobrá. Vymažme z oblohy vše co VT stvořil a hledejme co tam zůstalo. Možná řeknete, že nic. Podle mne jste přehlédli, že tam existuje nekonečné množství toho NIC. Že nevnímáme-li smysly něco, ještě neznamená že tam nic není. Já ve své fantazii vnímám nekonečné množství prolínajících se, pro naše smysly prázdných vesmírů. Mozek a jeho fantazie mi však říkají, že tam jen tak nečinně nejsou, ale že se navzájem prolínají a rychlost jejich prolínání se neustále zrychluje až celý systém zkolabuje Velkým třeskem. Tedy například.

Tak to by asi zatím stačilo. I tak to asi bude problém, aby se toto dostalo k někomu, kdo by se s tím zabýval.


17.11.2019 03:02 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se