« Úvod | informace pro čtenáře ... »

tuto bitvu nad Sametem 1989 vyhrál soudruh Jakeš, vážení...

Paměťníci jistě vzpomínají na soudruha Jakeše a jeho projevy z dob socialismu. Mnozí se mu vysmívají dodnes a vůbec si neuvědomují, že se smějí možná své vlastní porážce v jedné z bitev, kterou byli poraženi. Nevěříte???? Tak čtěte:


Vzpomínám na jeden

z jeho projevů v masmédiích, kde soudruh Jakeš brojil proti nepoctivým benzinářům (pracovníkům obsluhy benzinových pump), zelinářům (pracovníkům v obchodní sféře s ovocem a zeleninou), řezníkům a uzenářům, taxikářům a číšníkům (to se dotýkalo mé maličkosti). Zajímavé na tom bylo to, že brojil sice správně proti nešvarům zlodějiny, ale v době, kdy se vlastně podílel i on svojí vahou na odstavení systému reformace v řadách KSČ, mám na mysli sovětskou okupací v naší ČSSR zardoušenou snahou KSČ o socialismus s lidskou tváří, tedy o nový socialismus bez obrovského vydírání a okrádání naší vlasti od SSSR od dob tzv. "osvobození" v roce 1945 až 1968 a v podstatě skrytě jak tuším dodnes. Vtipný slogan z onoho budovatelského úsilí pod diktátem SSSR z šedesátých let 20. století, "Kdo nekrade denně ani hodinu, ten okrádá svoji rodinu", odcitovaný i generálním tajemníkem KSČ Alexandrem Dubčekem v oné převratné době na 1. máje a přenášený naší ČST a asi i intervizí a eurovizí do dalších států světa, jasně dokazoval, že i na ÚV KSČ jsou si vědomi stavu naší společnosti a demoralizace z rozkrádání našeho státu ve velkém směrem na východ, takže na lid nezbylo než se tomu nějak bránit. Gangsterské přepadení v srpnu r. 1968 našeho ČSSR od SSSR a dalších jeho vazalů, však zabrzdilo až později zcela zastavilo, odstraňování vad ve společnosti zejména k jejímu mravnímu i hospodářskému upevnění v duchu s principy idejí a to nejen ke komunismu, ale i zdravé a svobodné státnické logice a rozumu.


Postupem času, během sovětské okupace, byl soudruh Dubček zcela odstaven, byť vystudoval Vysokou školu politickou v SSSR na červený diplom a otrokářská armáda SSSR dokazovala, že to není idea, která je nadstavbou společnosti, ale brutální síla jako za otrokářské společnosti. Tím SSSR sama sebe definovala nejen před ostatním komunistickým hnutím světa, ale i přispěla notně argumenty do celosvětové opozice proti komunismu.


Štafety ideologa a prvního muže v naší KSČ se chopil soudruh Jakeš. Jako ideolog se nijak, dle mého názoru nijak nezapsal do dějin komunismu rozvinutím či opravou její ideologie, stačilo, či se vyžadovalo plnit jen pokyny SSSR.


Paradoxem zůstává, že tzv. "bratrská pomoc" = přepadení naší vlasti v r. 1968, mělo vést pod jeho vedením spolu s dalšími soudruhy, k porážce sil reformujících ideově i hospodářsky hroutící se neekonomický a okrádaný státní mechanismus nově založený na mírné konvergenci západních a východních metod řízení. Pod vedením soudruha Jakeše a tedy vlastně Moskvy, však dochází postupně až k opaku. Stát a lid ČSSR byl doveden namísto k nápravné prosperitě socialismu jakožto logicky dějiným vývojem uzákoněné (každý vyšší společenský řád nežli ten předchozí se vyznačoval vyšší produktivitou práce a i svobodami lidu!!!) přímo ke krachu. Ten se neřeší měnovou reformou, ale změnou společenského zřízení směrem zpět=návrat ke kapitalismu, ale ne pod vedením komunistické strany, ale pod vedením opozice k ní. Tedy soudruh Jakeš se podílí na porážce KSČ a i kom. hnutí, které počalo vrcholit okupací ČSSR a dále i Afghanistánu od SSSR a bude následovat a šířit se dále po světě.


Mnozí co si soudruha Jakeše představují po Sametu 1989, jako kašpárka na politické scéně, který socialismus dovedl ke kapitalismu a dělá, že chtěl pravý opak, si však neuvědomují sílu politických ambicí a intrik SSSR. A tak se mohou podivovat, že zatímco v ČSSR prakticky téměř nenastal významný podíl vedlejšího soukromého podnikání a ČSSR bylo osočováno za tuto cestu jako zrádce socialismu, je soukromý sektor zcela běžný u jiných států orientovaných ke komunismu, jako např. NDR, Maďarsko, ale zejména např. socialistický Vietnam, kde soukromý obchod a podnikání jsou více jak okrajovou záležitostí hospodářství země.(viz můj dopis Vietnamské ambasádě v Praze, zveřejněný na tomto blogu z kterého je patrno, že nemám záště proti Vietnamcům).


Za odměnu možná dostává i soudruh Jakeš podporu "shůry" temných nitek a naši vlast zaplavují desetitisíce imigrantů z Vietnamské socialistické republiky. Pochopitelně bez možnosti lidu o takové závažné věci v osudech národa rozhodovat = "posametová demokracie" za kterou temné nitky jsou ochotni i z podprůměrného, skrytého, avšak faktického vazala učinit i geniální bytost "na věky" oslavovanou národem.


Vietnamská komunita přebírá asi nevědomky úlohu "mstitelů" soudruha Jakeše v nepoctivých profesích socialismu. Mizí čeští zatracovaní prodavači z oblasti prodeje ovoce a zeleniny a namísto nich se objevují soukromí podnikatelé v této oblasti z řad mnohdy i nelegálně imigrujících Vietnamců do ČSSR-ČSFR-ČR

. (Ponechávám stranou proč emigrují desetitisíce Vietnamců ze socialistického zřízení s tržním hospodářstvím k nám, zda nejde částečně i o jev rozpínající se sítě sovětských poradců u nich a diktátu z toho na jejich představitele činěného, tedy totéž zlo násilí a vynucované emigrace co se dělo po r. 1948 u nás a skrytě i méně skrytě se děje dodnes!!!)


Další desetiticíce imigrantů z cíleně se rozpadajícího impéria SSSR, se hrne k nám systémem "dranc nach west" do všech sfér našeho národního hospodářstí i zde bez souhlasu našeho lidu a také v mnoha až přemnoha případech naprosto nelegálně. Zprvu jsem je zaregistroval v oblasti veřejného stravování=ve zbrusu nových kioscích např. na Václavském nám. Protože vím, jak problematické bylo v socialismu zajistit moderní, na vyspělé evropské úrovni odpovídající kiosek rychlého občerstvení, kdy naši lidé za socialismu pracovali v mnohonásobně horších zařízeních, byl to i pro mne šok. (další šok z jejich pravého smyslu práce, v zatím naší vlasti, také naleznete na blogu v článku "Jak jsem pracoval v hotelu Hilton Praha", který se i tak stal jedním z nejčtenějších mých článků anonymní pro mne veřejností).



Co dodat. Již tatíček naší 1. republiky Tomáš Garrique Masaryk, místo kterého se dnes snaží různé síly protlačit do podvědomí zrádce jeho odkazu, kázal našemu lidu mnohá poučná a pravdivá hesla, která jistě byla podložena puncem čistoty jeho myšlení a životního boje proti zlu a ve vlastenecké touze pomoci našim národům. Namátkou jen některá, která mnohde přetrvala jako jeho citáty v paměti národů: "Nebát se a nekrást" a "Tábor jest naším cílem" (míněn husitský Tábor a jeho systém asi prvního válečného komunismu nedoceněného i v teoriích Marx.-leninismu).


Tedy zde soudruh Jakeš kráčí ve šlépějích TGM i když si nejsem jist zda vědomě a zda se nepodílí na ztrátě naší národní svobody a suverenity další svojí činností.



Ještě si dovolím na závěr napsat příhodu, kdy jsem se osobně setkal se soudruhem Jakešem a měl možnost s ním krátce pohovořit. Stalo se to na 1.máje někdy po Sametu r. 1989, kdy jsem jako téměř každoročně mířil na oslavu Svátku práce. Manifestace naší komunistické strany se konala na Letenské pláni a já jsem o jedné z pauz programu volně procházel mezi již prořídlou částí účastníků. Nějak mne náhoda svedla do cesty i soudruhovi Jakešovi s jeho ochrankou. Dodal jsem si odvahy využít této možnosti, která by asi dříve nebyla možná, a oslovil jsem jej právě k výše uvedenému tématu. Nebyl jsem si totiž tak zcela jist, že se v jeho kritice "zlodějských profesí" neodráží cosi, co jsem nazval "profesním rasismem". Vždyť jsme si měli být rovni i co se týče profesí. (Ale vím i z jednání na minsterstvu obchodu např., že mzdy pracovnků obchodu představovali dno v celém nár. hospodářství socialismu a číšníci pak dno tohoto dna. Odpovědí vždy bylo, stručně a lidově řečeno: "vdyť si stejně nakradou". Tedy bludný kruh, který se dál neřešil.). Použil jsem při našem rozhovoru onen termín "profesní rasismus" a zda to bylo tak správné. S tímto mým označením soudruh Jakeš nesouhlasil, ale přiznal kriticky to, že bylo pečováno málo o prevenci v těchto věcech. S tím jsme se rozešli. Posouzení nechám na každém z čtenářů.



Závěrem tedy apeluji na slova TGM = "Nebát se a nekrást" (to nebát se, bez splnění podmínky nekrást, totiž není funkční ve svých důsledcích) a rád bych dodal, že já jsem dospěl k životem získávanému až pateru Pé = pravdivost, poctivost, pracovitost, přirozenost a poučitelnost směrem k sobě i ven.


Víte, když jsem četl v muzeu na hoře Vítkov v Praze, pod fotodokumentací obrázku procesí, které za 1. republiky kráčelo ku cíli a tam vyměnilo symbol zlatého telete za portrét T.G. Masaryka, který tam místo telete umístilo, tak jsem si uvědomil, že po Sametu 1989, ač mi asi mnozí budou oponovat, lze říci, že u cíle vyměnil i sám představitel státu "pravda a láska...." svůj portrét filosofa=ideologa Sametu za zlaté tele restitucí. A tak já, hodnotím soudruha Jakeše jako vítěze v jejich ideově filosofickém souboji nad zlatým teletem i falešnou pravdou a láskou, neznajíce však zatím pozadí a důsledky jeho myšlenek a mnohých činů pro náš lid a naši vlast. Ovšem nutno dodat, že všichni, kdo se hlásili k odkazu Mistra Jana Husa, jedinému to národnímu českému ideologovi, který přetrvává věky, se stávali plněním odkazu morálního i jiného osobnostmi českého národa a nejen jeho. V prvé řadě tedy osobnost TGM, kterou zastiňovat někým, kdo si toho nezaslouží zcela, je vlastně skrytým hanobením jak odkazu Mistra Jana Husa, tak jeho následovníků v čele s T.G. Masarykem. Musel jsem Vám to říci, aby jste lépe pochopili moji stupnici hodnot při hodnocení.


 


11.02.2012 16:13 | Autor: Dalibor Zvolský | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se